Velmi si vážíme našich čtenářů i vás, kteří se s námi s radostí dělíte o své jedinečné a kreativní výtvory. Vaše nadšení a talent nás inspirovaly k tomu, abychom s některými z vás připravili krátké rozhovory a zároveň přispěli k šíření povědomí o kráse rukodělného umění. Zveme vás na cestu plnou originality, nápaditosti a lidských příběhů – tam, kde se rodí skutečné tvůrčí kouzlo.
Ručně tvořené výrobky v sobě nesou něco výjimečného – tichou krásu, lásku k detailu a otisk duše samotného tvůrce. Každý kousek vzniká pomalu, s rozvahou a opravdovým srdcem. Dnes vám s potěšením představujeme Míšu – talentovanou a vnímavou tvůrkyni, která se věnuje ruční tvorbě s obdivuhodným citem pro detail, estetiku i jemnost provedení. Její tvorba není jen koníčkem, ale způsobem, jak vyjádřit radost, klid a vnitřní svět.
Míša s láskou proměňuje své nápady ve skutečné předměty, které přinášejí krásu do každodenního života a rozdávají radost těm, kdo je drží v rukou. V našem rozhovoru s ní nahlédneme do jejího tvořivého světa, zjistíme, co ji inspiruje, jaké techniky nejraději používá a co pro ni znamená vlastnoručně vytvořený dar.
Další skvělé inspirace na recepty a tvoření do Vaší domácnosti naleznete na naší facebookové stránce Prima Inspirace.
Mohla byste se nám na úvod představit a říct nám něco o sobě?
Vždycky, když po mně někdo chce, abych se představila, říkám: „Ahoj, jsem Míša. A posílám slovo dál.” Ale dobře, info navíc. Jsem z Ústí nad Labem a mám dvě děti, sedm koček a jednoho chlapa. Tvoření a vyrábění čehokoli mě bavilo od té doby, co si pamatuju. Zkoušela jsem od všeho trochu – šití, korálky, minerály, dřevo, epoxidovou pryskyřici. V mém pojetí patří k tvoření i vaření a pečení (například ryba na jahodách). A psaní. Průběžně všechno opouštím a zase se k tomu vracím – podle nálady a času. Teď zrovna vede „barvičkování” v pryskyřici. Třeba písmenka z pryskyřice vypadají krásně (to nechválím sebe, ale materiál).
Kdy jste se začala věnovat jejich tvorbě a co Vás k tomu inspirovalo?
Celkově jsem se do tvoření obula s první dcerou. Mě učil táta zatloukat hřebíky, řezat, šít. A tak jsem jí taky chtěla něco z toho předat. Nejdřív to bylo šití, pak jsme spolu navlékaly náramky, cvičně zkoušely tetování, a nakonec jsme obě dorostly i k pryskyřici. Zatímco dceru to už dávno pustilo, já pokračuju. Písmenky jsme už obdarovaly celou třídu, děti v okolí, rodinu, kamarádky. A pořád těch písmen nějak neubývá. A tak je nabízím i dál.
Je to pro Vás práce, koníček, nebo snad kombinace obojího?
Kéž by to byla práce. Práce snů. To samozřejmě v dnešní době není úplně nejjednodušší, takže řekněme, že je to přivýdělek a velká vášeň.
Co Vás přivedlo k výrobě těchto krásných ručních výrobků?
Dost možná i to, že nemám čas na svůj největší koníček – psaní. Na to se člověk potřebuje ponořit do jiného světa, mít všechno promyšlené. Chce to hodně času a energie. Ani jedno s dětmi moc nemám, a tak si svoji kreativitu (nebo spíš nutnou potřebu kreativity) vybíjím tímhle způsobem.
Mohla byste nám přiblížit, jak vznikají Vaše originální výrobky? Jaký je proces jejich výroby?
Všechno začíná otázkou: „Myslíš, že bych mohla na chvíli zmizet?” Pak už je to překvapivě docela rychlé. Rozmíchá se pryskyřice, nalije do formy. Něco se do toho nahází – barva, kytky, kafe. Nebo kočičí fousky, ty mám hodně ráda. Dobrovolničím pro místní kočičí spolek, a tak do charitativních aukcí připravuji třeba podtácky, do kterých zalévám fousky koček, které spolkem prošly. Sama mám doma čtyři, takže materiálu je dost.
Jaké materiály nejčastěji používáte a proč právě ty?
Na pryskyřici je skvělé, že se do ní dá zalít opravdu cokoli. Pravidelně pracuju s kávovými zrny. Sušené kvítky zase nejlépe vyniknou na menších předmětech, třeba na písmenkách. Experimentuju s tím, co mi roste na zahradě. Na přání zalévám i památeční fousky, chlupy nebo drápky zesnulých zvířátek. Líbí se mi, že každý materiál vypadá pokaždé jinak – podle použité formy, barvy i kompozice. Je velký rozdíl mezi kávou v alkoholovém inkoustu a kávou podbarvenou sytou barvou. Proto nikdy nezopakuju stejnou věc dvakrát.
Kolik času Vám obvykle zabere vytvoření jednoho výrobku?
To je různé. Takové písmenko je zalité raz dva – zabrousí se, vyleští, vyvrtá… Jedno písmeno? Dohromady tak patnáct minut. A pak třeba nad svícnem se zdobením strávím s párátkem v ruce hodinu jen u vrchní vrstvy. Kapitolou samou o sobě jsou náramky, které navlékám pětkrát. Vlastní vinou.
Který výrobek je pro Vás osobně nejvýjimečnější a proč?
Cokoli, co má nějakou přidanou hodnotu. Písmenka pro mé blízké, u kterých přemýšlím, jaké mají rádi barvy a co se k nim hodí. Ty zalité kočičí fousky, které kromě radosti přinesou i vydražené peníze pro spolek. Nebo přívěsek se čtyřlístkem, který jsem našla v létě na zahradě. Můj první.
Plánujete v budoucnu vyzkoušet i jiné techniky nebo typy výrobků?
No jasně! Kdykoli vidím něco hezkého – náušnice, prstýnek, dekoraci – normální člověk si řekne: „To je hezké, to si koupím.” Ale já ne. Já si řeknu: „To je hezké, to chci umět!”
Vyrábíte také výrobky na zakázku, podle představ zákazníků?
Samozřejmě.
Kde si mohou zákazníci vaše výrobky zakoupit?
Kromě internetu najdete moje výrobky i v kouzelném obchůdku Látkaniny v Chabařovicích. A jinak samozřejmě na fler.cz/le-sami, na Facebooku a Instagramu. Čas od času se také mihnu na nějakém jarmarku.
