Znaly jsme se od střední školy. Byly jsme jako sestry, i když jsme nebyly pokrevně spřízněné. Ona neměla sourozence, já měla jen mladšího bratra, a tak jsme si jedna druhou vždy nahrazovaly to, co nám v rodině chybělo. Věděly jsme o sobě všechno. Sdílely jsme radosti i bolesti, a naše přátelství bylo po léta jedním z mých nejpevnějších bodů v životě.
Když všechno vypadá jako pohádka
Po škole jsme každá šly jinou cestou, ale zůstaly jsme si blízké. Ona brzy poznala muže, který se zdál být jejím vysněným princem. Byl klidný, spolehlivý, a hlavně – měl ji rád. Na svatbě jsem jí šla za svědka, a když jim brzy nato přibyli dva roztomilí kluci, měla jsem pocit, že se právě dívám na ukázkovou rodinu.
Zatímco ona budovala domov, já zažívala své první velké zklamání v lásce. Můj vztah nevyšel a od té doby jsem spíš jen vyčkávala na toho pravého. Nikdy jsem ale neměla pocit, že bych jí něco záviděla. Naopak – byla jsem šťastná, že to vyšlo aspoň jedné z nás.
Ztratila jsem nejlepší kamarádku. A důvodem je její dítě
Touha po víc, než má
Po pár letech mi ale začala vyprávět o tom, jak je nespokojená. Vadilo jí, že si nemohou dovolit tolik, co jiní. Přála si dražší dovolenou, nové auto, značkové věci. Mluvila o tom s až podivným zápalem. Přemluvila manžela, aby začal podnikat. On do toho opravdu šel – a uspěl. Jenže měl méně času, a to se jí zase nelíbilo. „Buď peníze, nebo čas,“ řekla jsem jí tehdy. Urazila se. Prý tomu nemůžu rozumět, protože jsem nikdy nebyla vdaná.
Milenec místo jistoty
A pak se to stalo. Přiznala se mi, že si našla milence. Zůstala jsem v šoku. Byl to muž, kterého jsem znala jen od vidění, ale jeho pověst mluvila za vše – rozvedený, zadlužený, s chutí do života, která zahrnovala i časté návštěvy barů. Ona ale zářila. Prý se zase cítí živá. Prý konečně zažívá to, co jí doma chybělo.
Tváří se jako dokonalý partner. Ale doma je to peklo
Rozvod proběhl hladce – její manžel byl neuvěřitelně klidný, odešel bez boje, nechal jí byt i děti. A možná právě tahle jeho důstojnost byla poslední kapkou, která mi potvrdila, že to byl opravdu dobrý člověk. Na rozdíl od něj jsem nechápala, jak se mohla takhle zbláznit.
Už to není ona
Z kamarádky, která dřív chránila svou rodinu jako poklad, se stala žena, která myslí jen na svého nového přítele. Děti najednou bez problémů nechává na hlídání, i když dřív odmítala svěřit je i vlastní matce. Volný čas je teď pro ni prioritou. A já? Jsem pro ni nepříjemná připomínka starého života, kterého se zjevně chce zbavit.
Na víkend přijdou jeho děti. A s nimi i drama od jejich matek
Už se nestýkáme. Ne proto, že bych nechtěla. Ale proto, že ona už nechce. Možná jsem příliš upřímně řekla, co si o tom jejím novém životě myslím. Možná jsem jen nezapadla do nové představy o tom, kdo jí má být nablízku. Mrzí mě to. Bolí mě, že jsem přišla o člověka, který pro mě býval jako sestra.
A nejvíc mě bolí, že její děti přišly o stabilní domov. Protože vím, že tenhle románek nebude trvat věčně. Ale škody, které napáchal, budou dlouhodobé.
Text vznikl na základě skutečného příběhu čtenářky. Jména byla na její žádost pozměněna. Fotografie jsou ilustrační.
