Na první pohled by se mohlo zdát, že žiju dokonalý život. Mám úspěšnou kariéru, spoustu přátel a sociální sítě plné usměvavých fotografií. Jenže za zdmi tohoto pozlátka se skrývá něco jiného – hluboký smutek a osamělost. Můj partner Tomáš se mnou nechce mít žádný intimní kontakt. A já nevím proč.
S Tomášem jsme spolu už několik let. Začátek našeho vztahu byl jako vystřižený z romantického filmu. Milovali jsme se, snili o budoucnosti, cestovali, plánovali. Ale postupně se něco změnilo. Tomáš se začal více soustředit na práci, a jeho zájem o mě – natož o jakoukoliv blízkost – úplně vyhasl.
Žiju s tyrankou. Dobrovolně
Dlouho jsem si říkala, že je to jen období. Snažila jsem se být trpělivá, chápavá, podpůrná. Navrhovala jsem víkendy mimo město, zážitky, které by nás mohly znovu spojit, dokonce i párovou terapii. Nic z toho však nezabralo. Každý den jsem se cítila méně a méně viděná, méně a méně žádoucí.
Začala jsem pochybovat o sobě. Co dělám špatně? Co bych mohla změnit? Každý večer, když jsem byla sama doma a Tomáš zase „pracoval přesčas“, jsem bloumala bytem a dusila se vlastními myšlenkami. A nepřicházela jsem na žádnou odpověď.
Jednou jsme byli konečně oba doma. Překonala jsem nervozitu a rozhodla se udělat další krok. Cítila jsem, jak mi buší srdce, když jsem si sedla na postel vedle něj. „Tomáši,“ zašeptala jsem, „potřebuju tě.“ On se na mě jen klidně otočil, bez emocí. „Evo, prosím, ne teď. Jsem unavený. Zítra mám těžký den.“
Rodina mě donutila vzít si bohatého muže. Dnes žiju v prázdnotě
Zkoušela jsem dál. „Já tě ale potřebuji. Potřebuji tvoji lásku. Blízkost. Dotek…“
Povzdechl si, otočil se ke mně, přejel mě rukou po paži – ale bez citu, bez vášně. „Víš, že tě mám rád. Ale není vhodná chvíle.“ Políbil mě na čelo, jako kdyby mě uklidňoval, ne miloval.
Zůstala jsem otočená ke zdi, zatímco on brzy usnul. A já tam ležela, oči otevřené do tmy, dusila se beznadějí. Připadala jsem si neviditelná, zbytečná, odepřená. Jako žena, která přestala být ženou.
Nezabraly erotické pomůcky ani sexy taneček
Zkoušela jsem opravdu všechno – svůdné prádlo, sexy taneček, afrodiziakální večeře, erotické pomůcky… Zhubla jsem, změnila účes, investovala čas i peníze do vztahu, který se však dál vzdaloval. Tomáš na nic nereagoval. Jako bych neexistovala.
Můj manžel prohrál všechno. Teď nemáme ani na večeři
Moji přátelé mi radili, ať ho opustím. Že si zasloužím lásku, vášeň, pozornost. Ale já ho milovala. Byla jsem ochotná bojovat o něco, co už možná dávno zaniklo. Nedokázala jsem opustit celý ten svět, který jsme spolu budovali.
Dnes už stojím na rozcestí. Můj vztah se změnil v čekárnu na dotek, který nepřichází. A přestože ve mně ještě zůstává jiskřička naděje, moje duše trpí tichým zklamáním. Láska bez blízkosti není úplná. A já nevím, jak dlouho to ještě unesu.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
