S manželem jsme si nějakým způsobem zevšedněli. Navíc měl časově náročnou práci a já se cítila opuštěná. Řekla jsem si tedy: proč ne? A ze zvědavosti jsem si založila profil na online seznamce. Nešlo o to, že bych tam chtěla někoho skutečně najít – spíš to byla hra. Jenže tahle hra se brzy vymkla kontrole.
Na začátku to bylo nevinné. Vytvořila jsem si profil, nahrála pár fotek, přidala popis a ponořila se do toho online víru. Bylo to zábavné. Četla jsem si profily lidí, kteří hledali lásku, dobrodružství nebo jen zpestření. Sama jsem ale netušila, že bych se mohla do něčeho opravdu zamotat.
Když odejde matka: Jak jsem se stal otcem na plný úvazek
Začala jsem dostávat zprávy od různých mužů. Někteří byli nezajímaví, jiní až příliš vlezlí. Jeden muž mě ale zaujal – byl milý, vtipný a zdál se být na stejné vlně jako já. Začali jsme si psát častěji a zjistili, že máme hodně společného. Říkala jsem si, že je to jen nevinný chat, nic víc.
Pak se ale začaly věci měnit. Jednou se mě zeptal, jestli mám partnera. Rozhodla jsem se být upřímná. Popsala jsem mu, že jsem vdaná a že v našem manželství to poslední dobou neklape. Jen jsem chtěla být otevřená. A byla jsem, jak se ukázalo, příšerně naivní.
Muž, který se zpočátku tvářil jako pochopení samo, náhle změnil tón. Začal být hrubý, nátlakový a tvrdil, že ví, kde bydlím. A co hůř – že má kontakt na mého manžela. Nechápu, jak to zjistil, ale jeho výhrůžky byly čím dál vážnější. Hrozí mi, že mu všechno řekne.
Těhotenství mělo být naše štěstí, místo toho jsem zůstala sama
Nechtěla jsem svému manželovi ublížit. Jen jsem se chtěla na chvíli cítit jako žena, o kterou někdo stojí. Ale teď jsem v pasti. Žert, který měl být zpestřením nudné každodennosti, se změnil v noční můru.
Přemýšlím, co mám dělat. Měla bych se přiznat? Ale co když tím všechno zničím? A co když ztratím muže, kterého mám pořád ráda? Nebo se mám snažit vyjednávat s tím neznámým mužem a doufat, že ho přesvědčím, aby mě nechal být? Jenže co když se tím všechno ještě zhorší?
Chtěla jsem jen trochu zpestření
Můj život, dřív klidný a předvídatelný, se proměnil v rozbouřené moře emocí a nejistoty. Každý den přemýšlím, co bude dál.
Chtěla jsem jen trochu zpestření. Jenže teď se bojím, že ztratím všechno. Když se večer dívám na svého manžela, který o ničem netuší, trhá mi to srdce. Jak mu mám vysvětlit, že jsem nehledala lásku, ale únik? A že teď čelím důsledkům, se kterými si nevím rady?
Moje žena se změnila v posedlou uklízečku. Domov se stal sterilním vězením.
Opravdu bych si přála, abych s ním o tom mohla mluvit. Aby mě vyslechl, pochopil a třeba i odpustil. Ale bojím se, že na to je už pozdě.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
