Moje setkání s Lukášem bylo tak nečekané, a přesto tak magické. Poprvé jsme se potkali na letním festivalu v našem malém městečku. Začalo to jako pohádka, jenže konec byl jako ze špatného filmu.
Narazili jsme na sebe náhodou na jednom z koncertů, když jsem se snažila dostat ke stánku s limonádou. Nabídl mi své místo ve frontě, usmál se a začali jsme si povídat. Zjistili jsme, že máme společné zájmy i smysl pro humor. Jeho přítomnost byla osvěžující, a tak jsme zbytek festivalu strávili spolu.
Žiju s tyrankou. Dobrovolně
Naše setkání se postupně proměnilo v pravidelná rande a nakonec ve vztah. Měla jsem pocit, že Lukáš je muž mých snů. Společné plány na budoucnost, chvíle plné smíchu a vášeň pro život nás svazovaly víc, než jsem si kdy dokázala představit.
Když jsme měli slavit půlroční výročí, rozhodla jsem se vyrazit na odpolední procházku do parku. Lukáš byl údajně na služební cestě. Cestou zpět mě zaujala nově otevřená kavárna. Vstoupila jsem dovnitř – a můj svět se zhroutil.
U jednoho stolku seděl Lukáš. Držel se za ruce s mladou ženou a z jejich pohledů bylo jasné, že nejde o pracovní schůzku. Ztuhlá bolestí a zklamáním jsem beze slova odešla. Cítila jsem, jak se mi hroutí všechny sny o společné budoucnosti. Proč mi lhal? Proč přede mnou tajil, že je ženatý?
Rodina mě donutila vzít si bohatého muže. Dnes žiju v prázdnotě
Rozhodla jsem se ho konfrontovat. Po jeho návratu jsem ho pozvala do té samé kavárny. Když přišel, seděla jsem už připravená. „Lukáši, musíme si promluvit,“ začala jsem. „Co se děje?“ zeptal se nervózně.
„Víš, kde jsem tě viděla? V té nové kavárně, kousek od parku. S tou ženou.“
Lukáš zbledl. „To byla jen pracovní schůzka,“ pokusil se o výmluvu. „Projednávali jsme obchod.“
Vyběhla jsem se slzami v očích
„Proč jsi mi lhal, že jsi ženatý?“ podívala jsem se mu přímo do očí.
V té chvíli by se v něm krve nedořezal. „Já… nechtěl jsem, abys trpěla. Je to složité. Jsem v rozvodovém řízení a chtěl jsem ti to říct, až to bude za mnou.“
„Měl jsi tu možnost říct mi pravdu. A neudělal jsi to,“ odpověděla jsem. „Věř, že tě miluju. Těším se na budoucnost s tebou,“ zkusil mě uklidnit.
Můj manžel prohrál všechno. Teď nemáme ani na večeři
„Pravda je vždycky lepší než lež. Nemám čas na lži a skrývání,“ řekla jsem rozhodně.
Lukáš se snažil všechno zachránit. „Omlouvám se. Miluju tě. Dej mi čas to napravit.“
Zvedla jsem se od stolu. „Já potřebuju čas na přemýšlení,“ řekla jsem a odešla.
Z kavárny jsem vyběhla se slzami v očích – ale také s odhodláním. Už nechci lži. Chci lásku, která bude pravdivá a čistá. A ta určitě nebude s Lukášem.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
