Moje žena Karolína naplňovala mé největší touhy a zároveň největší obavy. Byla jako pohroma. Zasáhla můj život, byla krutá, nesmlouvavá, ostrá jako břitva, ale přesto mě něčím fascinovala tak, že jsem ji nikdy nepřestal milovat. Ani ve chvílích, kdy by mi kdokoli jiný radil, ať uteču.
Od prvního okamžiku, kdy jsem ji spatřil, jsem věděl, že ji chci. Byla nádherná, chladná a nedostupná. Její pohled mě uváděl do šílenství a její ignorace mi byla silnější drogou než jakákoli jiná lidská pozornost. V tu chvíli jsem neviděl rizika. Nepřemýšlel jsem nad tím, že mi tohle zamilování jednou vrazí dýku do zad. Prostě jsem miloval.
Intriky manželovy matky zničily váš vztah s rodinou
Naše manželství bylo od začátku jako nekonečná bitva. Každý den nový spor, nová výčitka, nový zářez na zdi mezi námi. Já jsem byl ten, kdo se snažil udržet klid. Karolína byla jako generál odhodlaný vyhrát vše za jakoukoli cenu. I kdyby to znamenalo zničit mě.
Byla ostrá v jazyku, nelítostná v názorech a nesmlouvavá ve výrocích. Dělala ze mě hlupáka, slaboch a neschopného chlapa. Někdy stačilo, abych jen příliš hlasitě dýchal. Jindy jsem si „dovolil“ zapomenout koupit její oblíbenou minerálku. A přesto—nebo právě proto—jsem ji miloval. Protože každý její pohled, když zrovna nebyla ve výbuchu hněvů, měl v sobě něco magického.
Svedla jsem cizince ve vlaku a ztratila muže, kterého jsem milovala
Jednoho horkého letního večera jsem seděl na gauči a zoufale si přál, aby konečně zapršelo. A vtom přišla Karolína. Bez jediného slova, s chladným výrazem ve tváři a očima, které předznamenávaly bouři. „Co jsem udělal?“ zeptal jsem se tiše, protože jsem opravdu netušil, čemu jsem se provinil. „Víš moc dobře, co jsi udělal,“ odpověděla ledově. A já? Neměl jsem tušení.
Cítil jsem beznaděj a zoufalství
Zmateně jsem hledal v paměti. Ale nenašel jsem nic. „Promiň, ale opravdu nevím…“ pokusil jsem se bránit. „To je přesně ten problém! Nikdy nevíš!“ zakřičela a pak se otočila a beze slova odešla. Zůstal jsem sedět, s pocitem bezmoci, frustrace a zoufalství. Bylo to jako bludný kruh. Víc jsem se snažil porozumět, víc jsem selhával.
Nečekaný útěk: Co vedlo mého syna k tomu, aby zmizel?
A přesto—neopustil jsem ji. Ne proto, že bych byl slabý. Ale proto, že věřím, že i za tím vším je něco hlubšího. Láska. Protože Karolína, byť je možná nejzlejší člověk na světě, je také jediná, kterou jsem kdy opravdu miloval. A dokud budu dýchat, neopustím ji.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
