Můj muž… no, jak to říct slušně? Není to úplně ztělesnění praktického génia. Každý den mě něčím přesvědčí o své neschopnosti a občas si říkám, že kdyby si měl sám poradit v divočině, pravděpodobně by si spletl borůvky s kameny a snažil by se je rozmixovat do koktejlu.
Tomáš je ten typ člověka, který vstane z gauče a už po třech krocích zapomene, proč vlastně vstal. Jednou jsem mu řekla, ať jde koupit mléko. Vrátil se s deseti baleními tuhého tofu, protože si myslel, že je to nějaká moderní alternativa mléka. Když jsem se ho s naprostým šokem zeptala, proč mi raději nezavolal, jen pokrčil rameny: „Došla mi baterka.“ Ne, tohle fakt není vtip. Tomáš si opravdu myslel, že tofu je nějaký nový druh mléka.
Manžel mi diktoval, co si mám oblékat. Když jsem se vzepřela, nestačil se divit.
Někdy si říkám, jak jsem se mohla zamilovat do někoho tak… ehm… neobvyklého. Jak se stalo, že můj životní partner je člověk, který je schopný jít pro jednu věc a vrátit se s čímkoliv, jen ne s tou věcí? Ale pak si vzpomenu na jeho dobrotu, na to, jak mě dokáže rozesmát svými naprosto nevinnými hláškami, a na to, jak je vlastně neskutečně laskavý. A vím, že i když mě občas přivádí k šílenství, je to ten nejlepší člověk, kterého jsem mohla potkat.
Marná snaha o převýchovu Jednou jsem si řekla, že ho musím nějak „vychovat“. Vzala jsem ho na nákup a sepsala přesný seznam. „Tomáši, potřebujeme brambory, mléko, chleba a vejce. Nic víc, nic míň.“ Přikývl a s vážným výrazem vyrazil mezi regály.
O půl hodiny později jsem se podívala do jeho nákupního košíku a zalapala po dechu. Bylo v něm pět balení sušenek (protože byly ve slevě), balíček klobás (i když jsme oba vegetariáni) a nějaký zázračný čisticí prostředek, který „podle reklamy vyčistí všechno“. Brambory, mléko, chleba, vejce? Ani stopa.
Vzdala jsem se své dcery. Když jsme se po letech setkaly, srdce mi puklo.
„Tomáši, proč?“ snažila jsem se zachovat klid.
Podíval se na mě s tím svým bezelstným úsměvem a odpověděl: „Vypadalo to všechno tak… zajímavě.“
V tu chvíli mi došlo, že žádná převýchova se konat nebude. Tohle je prostě Tomáš.
Láska v její nejčistší podobě
Zůstala jen prázdnota
Někdo by mohl říct, že žít s takovým mužem musí být peklo. Ale pravdou je, že i když je můj život někdy jako komedie plná absurdních situací, neumím si představit, že bych vedle sebe měla někoho jiného.
Naučila jsem se to brát s humorem. Dnes už, když se Tomáš chystá na nákup, jen se usměju a řeknu: „Překvap mě.“ A on mě pokaždé překvapí. Ne vždycky způsobem, který bych čekala, ale vždycky způsobem, který mě nakonec rozesměje. A možná právě to je to nejdůležitější.
Můj manžel flirtuje s jinými ženami. Proč mu nestačím?
Protože dokonalost není to, co dělá život krásným. Jsou to ty malé, nečekané, někdy šílené momenty, které dávají našim dnům smysl. A tak, i když žiju s mužem, který je v mnoha ohledech naprostým hlupákem, naučila jsem se v tom najít krásu. Protože nakonec, co je víc než mít po svém boku někoho, kdo vás rozesměje, i když vám zrovna přinese deset balení tofu místo mléka?
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
