Nový soused se přistěhoval do bytu naproti tomu mému a od té chvíle se můj život začal měnit. Neměla jsem v plánu se do někoho zakoukat, ale jeho přátelskost a ochota pomoci mě zaujaly víc, než bych si chtěla přiznat. Každý den jsme se potkávali na chodbě nebo u schodů, a s každým dalším setkáním jsem si uvědomovala, jak moc se na něj těším.
Začali jsme se zastavovat na krátké rozhovory, které se postupně prodlužovaly. Bylo mi s ním příjemně, v jeho společnosti jsem se cítila uvolněně. Nejednou jsem se přistihla, že přemýšlím, kdy ho zase uvidím. Bylo jasné, že mezi námi je něco víc než jen sousedské přátelství, ale ani jeden z nás to neřekl nahlas.
Po nějaké době jsem si uvědomila, že po něm toužím víc, než bych měla. A tak jsem začala spřádat plán. Moje okno do ložnice bylo přímo naproti jeho balkonu. Věděla jsem, že si tam často chodí zapálit cigaretu. Večer, když byla tma a já věděla, že je doma, jsem rozsvítila a schválně se začala pomalu převlékat.
Neodvážila jsem se podívat jeho směrem, aby nepoznal mou léčku. Umírala jsem zvědavostí, jestli se můj plán zdařil, ale nechtěla jsem ho tím zbytečně pokazit. Odpověď přišla hned druhý den, když jsme se znovu potkali na chodbě. Nesl krabici plnou knih a nářadí. Jakmile mě uviděl, celý zrudl a krabice mu vypadla z rukou. Zasmála jsem se a pomohla mu věci sebrat. S klukovským studem se mě pak zeptal: „Nechtěla bys zajít někdy na oběd? Slyšel jsem, že nedaleko otevřeli novou restauraci. Prý tam mají úžasné jídlo.“
Byl rudý až na zadku
Vyhrála jsem. „To zní skvěle! Kde to je?“ zeptala jsem se nevinně.
„Je to ta nová italská restaurace, Bella Trattoria. Minulý týden jsem tam byl s kamarády a byl jsem nadšený. Mají tam výborné těstoviny a pizzu,“ říkal stále s růžovými tvářemi. „Co třeba tento pátek kolem poledne? Budeš mít čas?“
„Jo, to by šlo. Těším se!“ odpověděla jsem a spiklenecky na něj mrkla.
Nevěděla jsem, co přesně mezi námi je, ale jedno jsem věděla jistě – když jsem byla s ním, byla jsem šťastná. A dnes, o tři roky později, slavíme výročí a smějeme se tomu, jak naše první rande začalo díky jednomu rozsvícenému oknu.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
