Právě teď, když píšu tyto řádky, se snažím vyrovnat s jedním z nejbolestivějších dnů mého života. Měla to být pohádka. Slunečný den, květiny vonící ve vánku, hudba a smích našich blízkých. Všechno bylo perfektní. Až na něj.
Honza už před obřadem neodolal alkoholu. Všimla jsem si toho, ale byla jsem příliš šťastná na to, abych si to připouštěla. Během slibů se mu lehce pletl jazyk, v očích měl zastřený pohled. Maminky v červených šatech si vyměňovaly obavy, ale já je ignorovala. Byla jsem nevěsta. Byl to můj den. Měla jsem se soustředit na lásku a začátek společného života. Jenže pak přišel večer a s ním i realita.
Její manžel mě svádí. Když jí to řeknu, možná ztratím nejlepší přítelkyni
Tančili jsme spolu, moje šaty se vznášely kolem nás, sál byl plný smíchu a radosti. A pak se ke mně Honza naklonil, alkoholový opar se vznášel mezi námi. „Proč nejsi jako ona?“ zašeptal mi do ucha. Ztuhla jsem. „Co tím myslíš?“ Srdce mi začalo bušit, jako bych cítila přicházející bouři. „Ty a já… To není ono,“ pokračoval a klopýtal přede mnou, zatímco jeho pohled utkvěl na někom jiném. V té chvíli mi došlo, že naše pohádka je jen iluze.
Než jsem stihla zareagovat, otočil se a zamířil přímo k mé nejlepší kamarádce Lence. Zastavil se u ní, sotva pár centimetrů od jejího obličeje. „Měl jsem si vzít tebe. Tebe miluju,“ zasyčel, hlas plný opilé upřímnosti. Lenka strnula, její pohled lítostivě utkvěl na mně. Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena. Byl to můj ženich. Muž, kterého jsem si právě vzala. A on se vyznává z lásky někomu jinému přímo přede mnou.
Žiju ve vztahu bez lásky a cítím se jako služka, ne jako partnerka
Chtěla jsem něco říct, cokoliv. Ale slova nepřicházela. Hlava se mi točila, jako by se celý svět hroutil do propasti. Cítila jsem na sobě pohledy ostatních hostů, ale nikdo nevěděl, co se přesně stalo. Lenka ustoupila, v očích výraz naprostého šoku. „Tahle slova jsi neměl nikdy vyslovit,“ zamumlala.
Zlomené srdce
Odešla jsem. Už jsem se neohlédla. Zavřela jsem se v malé místnosti vedle sálu, zhluboka dýchala a snažila se potlačit nával slz. Jak se to mohlo stát? Jak jsem mohla být tak slepá? Přede mnou se rozpadal celý život, který jsem si vysnila. Přísahala jsem si, že už nikdy nedovolím, aby mě někdo takhle ponížil. Už nikdy nedovolím, aby mě někdo donutil cítit se tak zlomená.
Přítel mě a dítě vyhodil z bytu. Neměla jsem kam jít
Dnes žiju sama. Snažím se posbírat střepy svého zlomeného srdce a znovu najít sebe samu. A i když to bolí, vím jedno. Tohle byla lekce, kterou jsem potřebovala. Možná mi zničil svatební den. Možná mi zničil iluzi o něm. Ale nezničil mě.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
