Když jsem ji poprvé držela v náručí, byla to moje malá princezna. Narodila se s jemnými prstíky, drobným nosíkem a velkýma očima, které zářily zvědavostí a nevinností. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou přijde den, kdy se podívám na své dítě a nepoznám ho.

Moje dcera mi jednoho dne oznámila, že se vždy cítila být mužem. Že se narodila do špatného těla. Že se tím trápila celé roky, ale teď už to déle nemůže skrývat. S každým dalším slovem se mi dělalo úzko, jako by mi někdo pomalu utahoval smyčku kolem krku. Nemohla jsem dýchat. Nebyla jsem schopná vnímat, co říká, protože moje mysl křičela: To přece není možné. Tohle se neděje. Ne mojí holčičce.
Vzdala jsem se své dcery. Když jsme se po letech setkaly, srdce mi puklo.
Vyrůstala jsem v době, kdy se o těchto věcech nemluvilo. Bylo to pro mě něco nepochopitelného, cizího. V mé výchově a hodnotách takové věci neexistovaly. A teď stála přede mnou, moje vlastní dcera, a říkala mi, že je muž. Že chce podstoupit přeměnu. A že si přeje, abych ho odteď oslovovala jiným jménem a mluvila o něm jako o synovi.
Ztrácím dítě, které jsem znala
Přestože jsem ji nikdy nepřestala milovat, nedokázala jsem pochopit, proč to dělá. Vždy byla krásná, něžná dívka. Milovala jsem jí jako dceru. A teď mi někdo říká, že to všechno byl omyl? Že ji mám vidět jako někoho jiného? Moje srdce se bránilo. Moje mysl to odmítala přijmout.

Všude kolem mě se začaly vynořovat pochybnosti. Kde jsem udělala chybu? Byl to můj výchovný styl? Někdo ji ovlivnil? Nebo je to jen nějaká moderní „móda“, které propadla? Tyto otázky mi vířily hlavou dnem i nocí.
Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem se bála. Bála jsem se, co si o tom pomyslí ostatní. Bála jsem se toho, co to znamená pro naši rodinu. Bála jsem se, že ztrácím svou dceru. A místo abych ji podpořila, začala jsem se chovat defenzivně.
Manžel mi diktoval, co si mám oblékat. Když jsem se vzepřela, nestačil se divit.
Slova, která zničila náš vztah
Naše rozhovory se rychle proměnily v hádky. „Tohle nemůžeš myslet vážně!“ vykřikla jsem jednou, když se mi snažila vysvětlit, jak se cítí. „Celý život jsi byla moje dcera. A teď mi říkáš, že to byla lež?“ Viděla jsem v jejích očích bolest, ale zároveň odhodlání.
„Mami, já jsem pořád stejný člověk,“ odpověděla tiše.
Ale já to tak necítila. Nedokázala jsem překonat tu propast mezi tím, co jsem vždycky znala, a tím, co mi teď říkala. Měla jsem pocit, že mi ji někdo ukradl. Moje malá holčička byla pryč a místo ní přede mnou stál cizí člověk, který se domáhal mého pochopení.
Jenže já mu ho nedokázala dát.
Postupně se začala stahovat do sebe. Naše hovory se zkrátily na pár strohých vět. Přestala mě navštěvovat. A jednoho dne mi oznámila, že se stěhuje do jiného města.
„Už tě unavuješ, mami. Pořád jen říkáš, jak to nechápeš. Už nechci, abys mi říkala, co cítím špatně.“
A odešla.

Odcizení, které možná už nikdy nespravím
Od té doby uběhlo několik měsíců. Nepíše mi. Nevolá. A já vím, že je to moje chyba. Nedokázala jsem jí dát to, co potřebovala – pochopení, podporu, lásku bez podmínek. A přitom ji stále miluji. Pořád je to moje dítě. Jenže ono už o mou lásku nestojí.
Každou noc mizel z domu. Když jsem zjistila proč, zlomilo mi to srdce.
Někdy si říkám, co by se stalo, kdybych reagovala jinak. Kdybych jí řekla, že ji podporuji, že jí věřím. Možná by teď byla šťastnější. Možná bychom spolu stále mluvily. Ale já se bála. Nevěděla jsem, jak se s tím vyrovnat. A kvůli tomu jsem ji ztratila.
Nevím, jestli se někdy zase uvidíme. Nevím, jestli mi někdy odpustí. Ale jedno vím jistě – chybí mi. Každý den se probouzím s pocitem, že jsem ji ztratila nadobro. A jediné, co mi zbývá, je doufat, že jednoho dne mi odpustí a dá mi druhou šanci.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.