Můj partner tvrdí, že přeháním. Že jsem se snad úplně zbláznila. Že není normální, když člověk dává přednost psovi před vlastním přítelem. Ale já to cítím jinak. Barney není jen pes. Barney je můj nejlepší přítel, parťák, který mě nikdy nezradí, nikdy se na mě nenaštve a nikdy mi nevyčítá, že jsem se chovala tak nebo onak.
A právě to můj přítel absolutně nedokáže pochopit. Jeho žárlivost na Barneyho se stupňuje každým dnem. Na začátku se tvářil pobaveně, občas si rýpnul, že s ním trávím víc času než s ním. Pak to začalo přerůstat v otevřené hádky. A teď? Teď mi vyčítá doslova všechno. Jak se se psem mazlím, jak si s ním povídám, jak ho beru na dlouhé procházky místo toho, abych byla s ním.
Seznámili jsme se online. Když jsme se viděli osobně, nemohla jsem uvěřit.
„Jsem snad horší než pes?“ vyštěkl na mě nedávno během jedné z našich hádek. „Vypadá to tak,“ odpověděla jsem klidně, a to ho úplně dorazilo. Ale co jiného jsem měla říct? Po večerech se mě snaží přesvědčit, že přeháním, že Barney je jen zvíře, které si podle něj „nezaslouží tolik pozornosti“. Jenže tohle prostě nepochopí někdo, kdo nikdy nezažil opravdové pouto mezi člověkem a jeho psem.
Barney mě miluje bez podmínek. Nepotřebuje, abych mu dokazovala svou oddanost. Nevyčítá mi, když mám špatnou náladu. Netváří se uraženě, když se mi nechce mluvit. Prostě jen je. Pořád se stejným nadšením vrtí ocasem, kdykoli přijdu domů. A když se cítím mizerně, tiše si položí hlavu na mé koleno a jen tam je se mnou.
Tlustý, zapáchající a bez energie. Manžel se změnil k nepoznání.
A můj přítel? Ten místo toho, aby se ke mně přidal na procházky, radši sedí doma a nadává, jak mu pes kazí vztah. „Copak už ti nestačím?“ ptal se mě nedávno. „Nestačím já? Potřebuješ psa, aby ses cítila šťastná?“ Jeho otázky byly plné zoufalství, ale já jsem věděla, že odpověď zní ano. Potřebuji Barneyho. Ne proto, že by mi můj partner nestačil, ale protože pes je jediný, kdo mě přijímá bez výhrad. A já nemám v plánu se toho vzdát.
Sousedka nás neustále šmírovala. Když jsme ji nachytali, nevěřili jsme vlastním očím.
Nehodlám nic měnit
Nechápu, proč si někteří lidé myslí, že láska ke zvířeti ubírá z lásky k člověku. Lidé mají často přehnaná očekávání, žárlí, vyžadují pozornost. Psi jsou jiní. Nečekají nic, jen lásku. A to je přesně to, co mi Barney dává každý den. Možná to můj přítel nikdy nepochopí. Možná to znamená, že náš vztah nikdy nebude fungovat. Ale jedno vím jistě – já to měnit nehodlám.
Barney je součástí mého života, a pokud to můj partner nedokáže přijmout, pak si nejspíš budu muset vybrat. A obávám se, že by se mu odpověď nelíbila.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
