Můj manžel mě kdysi okouzlil svou charismatickou povahou. Byl veselý, společenský, uměl si získat pozornost a každého rozesmát. Zamilovala jsem se do něj i do toho, jak lehce si rozuměl s lidmi. Věřila jsem, že ten šarm je součástí jeho osobnosti, která náš vztah jen obohatí. Jenže po čase jsem zjistila, že tahle jeho vlastnost má i odvrácenou stranu.
Neustále mi šmejdila ve věcech. Jednoho dne jsem vybuchla.
Postupně jsem si začala všímat, že jeho pohledy, úsměvy a komplimenty nepatří jen mně. Na večírcích se nenápadně nakláněl k jiným ženám, dotýkal se jich lehce po ruce, smál se jejich vtipům víc než mým. Na sociálních sítích rozesílal srdíčka a lichotivé komentáře. Když jsem se ho na to ptala, vždycky se jen pousmál a řekl: „Ale prosím tě, vždyť je to jen sranda, nic víc.“ Jenže pro mě to vtip nebyl.
Myslela jsem si, že když mu řeknu, jak mi to vadí, něco se změní. Při každé hádce mi slíbil, že si dá pozor, že už nebude flirtovat tak okatě. Vydrželo mu to sotva pár dní, než všechno začalo nanovo. Stačilo, aby se v našem okolí objevila atraktivní žena, a já už viděla, jak se jeho oči rozzáří, jak hledá způsob, jak ji zaujmout. Sledovala jsem to a s každým takovým okamžikem jsem se cítila menší a méně důležitá.
Po nějaké době jsem se začala ptát sama sebe, proč mu vlastně nestačím. Co mu chybí? Co mají ty ostatní ženy, co já ne? Přestala jsem se cítit krásná, začala jsem o sobě pochybovat. Při pohledu do zrcadla jsem hledala, kde je ta žena, kterou kdysi tak miloval. Byla jsem si jistá, že kdysi bych mu stačila. Jenže teď už ne.
Každou noc mizel z domu. Když jsem zjistila proč, zlomilo mi to srdce.
Nezasloužím si víc?
Nejhorší na tom je, že se nikdy nic konkrétního nestalo. Nikdy jsem neměla důkaz, že by mě podvedl. Možná proto jsem pořád doufala, že je to opravdu jen jeho povaha, že mě stále miluje a nikdy by mi doopravdy neublížil. Jenže ve mně už se něco zlomilo. Přestala jsem mu věřit. Nevěřila jsem jeho slovům, když mi říkal, že jsem pro něj ta jediná. Jak jsem tomu mohla věřit, když jeho chování říkalo pravý opak?
Zatajila jsem strašnou věc. Když se to mělo provalit, přišel dopis.
Začala jsem přemýšlet nad tím, co dál. Můžu s ním žít takhle navždy? Můžu se smířit s tím, že budu vždycky ta, která bude stát v pozadí, zatímco on bude věnovat svou pozornost jiným ženám? Mám se snažit být atraktivnější, abych si ho udržela? Nebo mám prostě přijmout, že tohle je jeho přirozenost, a naučit se s tím žít?
Jedno vím jistě. Nechci trávit zbytek života s pocitem, že nejsem dost dobrá. Nechci být ženou, která musí bojovat o pozornost vlastního manžela. Pokud si neuvědomí, že mě tím ničí, možná je na čase odejít.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
