Vždy jsem toužila po velké lásce, která skončí šťastně, ale místo toho se mi vztahy jen hroutily. První partner mě opustil, když jsem otěhotněla, druhého mi vzala tragická nehoda a když jsem si konečně myslela, že jsem našla toho pravého, přišla jiná žena a zničila všechno, co jsme budovali. Čím déle nad tím přemýšlím, tím víc mě trápí otázka – je to jen smůla, nebo dělám něco špatně?
Boj o dítě, které jsem vychovala. Matka mě chce vymazat
Když mi bylo osmnáct, zamilovala jsem se do muže, který byl o pár let starší. Byl to můj první opravdový vztah, první láska. Dával mi najevo, jak moc mě miluje, tvrdil, že jsem jeho svět. Byla jsem šťastná a naivně si myslela, že nám to vydrží navždy. Věděl, že nemůžu brát antikoncepci, ujistil mě, že to není problém a že si dá pozor. Jenže nedal. Když jsem mu oznámila, že jsem těhotná, jeho nadšení okamžitě vyprchalo. Řekl mi, ať jdu na interrupci, že on na dítě není připravený. Když jsem odmítla, jednoduše zmizel.
Na potrat jsem nešla. Moji rodiče mě podpořili a já porodila zdravou dceru. I když jsem byla mladá a sama, snažila jsem se jí dát všechno. A pak přišla druhá láska – muž, který mě měl rád a zároveň miloval i mou dceru. Zdálo se, že se na nás konečně usmálo štěstí. Byl laskavý, zodpovědný, plánovali jsme budoucnost, začali spolu žít. Dcerka ho brala jako svého tátu a já si myslela, že konečně budeme mít úplnou rodinu. Jenže jednoho dne se všechno zhroutilo. Přítel se vracel domů autem, když mu jiný řidič nedal přednost. Ten nehodu přežil skoro bez zranění, ale můj partner neměl šanci. Zůstal mi jen prázdný byt, vzpomínky a nekonečný smutek.
Střídala jsem muže, ale žádný nebyl dobrý. Je chyba ve mně?
Trvalo dlouho, než jsem se z toho dostala. Musela jsem být silná kvůli dceři, ale noci jsem trávila v slzách. A když už jsem si myslela, že máme tu nejtěžší část za sebou, objevil se můj bývalý – biologický otec dcery. Nevyšel mu jiný vztah, a tak si vzpomněl, že kdysi měl mě a dítě. Tvrdil, že chce dát věci do pořádku. Dokonce mě přemlouvali i rodiče, abych mu dala druhou šanci, že by dcera měla vyrůstat s oběma rodiči. Jenže já už mu nevěřila. Opustil mě v nejhorším okamžiku, jak bych mu mohla znovu věřit? Když jsem ho odmítla, urazil se, odešel a brzy si založil novou rodinu. Na dceru nikdy neprojevil opravdový zájem, ale když měl příležitost, dělal mi problémy. Nikdy jsem však nelitovala, že jsem se k němu nevrátila.
O několik let později jsem potkala muže, se kterým jsme si od první chvíle rozuměli. Byl starostlivý, pozorný, výborně vycházel s mou dcerou. O víkendech jsme jezdili na výlety, společně plánovali budoucnost, vypadalo to, že konečně budu mít po svém boku někoho, na koho se můžu spolehnout. Už jsem si dokázala představit, že budeme žít jako skutečná rodina. Jenže pak přišla další rána.
Jeho bývalky se spojily proti mně – a používají k tomu děti
Nečekaný konec
Přítel se jednou v práci účastnil firemního večírku. Opil se a svedla ho dcera jeho nadřízeného. Tvrdil, že to bylo jen jednorázové selhání, které neznamenalo vůbec nic. Neřekl mi o tom, protože nechtěl zničit náš vztah. Jenže ona slečna otěhotněla. A i když k ní nic necítil, rozhodl se vzít si ji, aby jeho dítě mělo otce. Když mi to přiznal, zhroutil se mi celý svět. Z plánů na společný domov nezbylo nic. Můj přítel mě pořád miloval, ale nemohl odejít od svého nenarozeného dítěte. A tak jsem zůstala opět sama.
Teď už raději o žádný vztah neusiluji. Bojím se dalšího zklamání, bojím se, že bych zase někomu uvěřila a nakonec zůstala sama. Miluji svou dceru a ona je pro mě vším, ale někdy se ptám – proč já? Proč jsem měla takovou smůlu? Je to jen náhoda, nebo je něco špatně se mnou? Už jsem přestala doufat, že někdy zažiju opravdovou, šťastnou lásku.
