Se svým budoucím manželem jsem se seznámila na plese přes společnou kamarádku. Okamžitě mezi námi přeskočila jiskra; protancovali jsme skoro celý večer a oba jsme byli v té době nezadaní. Hned jsem si říkala, že to bude ten pravý, a on se mi později svěřil, že si myslel totéž. Požádal mě o telefonní číslo a hned druhý den mi volal; šli jsme do kina a tak začal náš vztah. Mně bylo lehce přes dvacet a manžel byl o tři roky starší.
Po narození syna se přítel změnil k nepoznání. Moje nejhorší obavy se naplnily
Naše rodiny si padly do oka, všechno bylo ideální. Tehdy ještě přítel mě po roce požádal o ruku; bylo to krásné a romantické, a samozřejmě jsem řekla ano. Svatba byla za další půlrok; to už jsme spolu stavěli dům. Když jsme ho dokončili, což ani netrvalo moc dlouho, pomáhali nám také rodiče z obou stran, řekli jsme si, že si pořídíme rodinu. Oba jsme chtěli děti a počítali s tím, že je budeme mít.
Ale dítě nepřicházelo. Už jsem z toho byla nervózní; radila jsem se s gynekoložkou, která mě poslala na různá vyšetření, ale všechno bylo v pořádku. Zdálo se, že problém bude spíš u manžela. Ten si však nic takového nepřipouštěl a nechtěl to ani řešit; říkal, že to chce jen čas. Jak ale čas běžel a těhotenství nepřicházelo, bylo mi jasné, že spolu zřejmě přirozeně děti mít nemůžeme. Manžel byl pořád skálopevně přesvědčený, že u něj žádný problém není, takže naděje na nějaká vyšetření, případně léčbu nebo umělé oplodnění, byla nulová. Nechtěla jsem naléháním ohrozit náš jinak naprosto bezproblémový vztah, takže jsem se rozhodla jednat.
Když manžel odjel na služební cestu, což bylo docela často, vyrážela jsem do společnosti a seznamovala se s různými muži, kteří se chtěli pobavit. Ti se stali mými jednorázovými milenci. Vždycky jsem jim říkala, že beru antikoncepci, a nemusí si dávat pozor. Mým jediným cílem však bylo otěhotnět. Než jsem otěhotněla poprvé, spala jsem se sedmi různými muži. Ani přesně nevím, který z nich je vlastně otcem naší dcery, ale nijak jsem po tom nepátrala. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, okamžitě jsem všechny „lovy“ ukončila. Manžel byl z mého těhotenství strašně šťastný a říkal, že věděl, že se jednou dočkáme. Vybírala jsem si typy podobné mému muži, takže jsem neměla obavy, že by mohl něco poznat. Naše rodiny byly také nadšené; všichni prožívali, že se nám konečně zadařilo.
Řekl mi, že se mnou zůstal jen kvůli dětem. Můj svět se zhroutil.
Už když byla dcera maličká, začali jsme se snažit o další dítě, ale mně bylo jasné, že se budu muset zařídit jinak. S manželem těhotenství nepřicházelo, takže když byly dceři dva roky a manžel byl pryč, nechávala jsem ji u mých rodičů na hlídání s tím, že si vyjdu s kamarádkami. Pochopitelně jsem opět sháněla „dárce spermatu“ pro naše druhé dítě. V případě syna jsou potenciální otcové jen tři; ani jeden samozřejmě nic netuší. Zato celá rodina byla šťastná, že nám to vyšlo, a máme dvě děti, jak jsme si vždycky přáli.
Ztratil práci, ztratil sebedůvěru – a pak začal ničit i mě
Dnes jsou naše děti už skoro dospělé a jsme šťastná rodina. Manžel je rodinný typ, skvěle se o nás stará, jsme zajištění, dětem se vždycky hodně věnoval a ty ho milují. Ačkoliv jsem zpočátku měla trochu obavy, aby se to neprozradilo, časem jsem je pustila z hlavy. Vůbec nelituji toho, že jsem se rozhodla pořídit si rodinu takovým způsobem, i když by to někdo nazval podvod. S manželem nám to i po letech klape, máme šikovné, krásné děti, z kterých máme radost. Jejich skutečný původ je jenom moje tajemství.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
