Celý život jsem věřila, že mám spokojené manželství a milujícího manžela. Byl mojí velkou láskou a otcem našich dvou synů. Ale postupem času jsem si začala všímat, že se ke mně chová odtažitě, jako kdyby mu rodina byla na obtíž. Nechtěl s námi jezdit na dovolené, místo toho si plánoval výlety s kamarády. Neustále si stěžoval na peníze, přestože jsem neutrácela za sebe, ale za naši rodinu. Pořád mluvil o tom, že „žije pro děti“, ale nikdy by mě nenapadlo, že v hádce přizná pravdu, která mi zlomila srdce – nikdy mě nemiloval, vzal si mě jen kvůli těhotenství a se mnou zůstává jen kvůli synům.
Naše manželství nikdy nebylo divoká romantika, ale dlouho jsem ho považovala za pevné a stabilní. Seznámili jsme se přes společné známé a rychle jsme si padli do oka. Chodili jsme spolu dva roky, když jsem neplánovaně otěhotněla. Nebylo to nic, co by nás zaskočilo – oba jsme děti chtěli, a tak jsme se rozhodli vzít. Byla jsem přesvědčená, že to bylo z lásky, že jsme jen urychlili něco, co by stejně přišlo. A vypadalo to, že manžel to vidí stejně.
Po svatbě všechno fungovalo skvěle, naše rodina rostla a po pár letech přišel na svět i druhý syn. Byla jsem na rodičovské, ale když mladší syn nastoupil do školky, vrátila jsem se do práce na poloviční úvazek. Starala jsem se o děti, o domácnost, o všechno, co bylo potřeba. Manžel pracoval, nosil domů peníze a já byla vděčná, že nám nic nechybí.
Nenávidím jeho dcery, ale spíš se bojím, že mě kvůli nim opustí
Jenže postupně se začal měnit. Každé léto, když jsme plánovali dovolenou, odmítal jezdit s námi. Místo rodinného výletu se raději sbalil a vyrazil s kamarády k moři. Když jsem mu navrhla, že bychom mohli jet alespoň my dva někam spolu, abychom si užili pár dní bez dětí, odmítl s tím, že si chce odpočinout. Jako by jeho jedinou povinností bylo chodit do práce. Jako bych já nebyla jeho žena, ale jen někdo, kdo se stará o domácnost, zatímco on si žije svůj vlastní život.
A pak začaly ty řeči o penězích. Kdykoliv jsem koupila něco pro děti nebo pro domácnost, slyšela jsem od něj, jak utrácím „jeho“ peníze. Nikdy dřív takhle nemluvil. Já jsem vždycky brala rodinný rozpočet jako společnou věc, ale on čím dál víc dával najevo, že je to jen jeho výdělek a že já vlastně nic nepřináším. Bylo to pro mě nepochopitelné, ale pořád jsem věřila, že se to nějak změní.
Říkali jsme, že chceme dítě. Pak zmizel tři týdny před porodem
Pak přišla hádka, která všechno rozsekla. Náš starší syn musel na plánovanou operaci a já s ním zůstala doma. Starala jsem se nejen o něj, ale i o domácnost, jako vždycky. A místo vděku jsem od manžela slyšela jen výčitky, že ho unavuje, jak utrácím. Vztekla jsem se a zeptala se ho, proč si mě vůbec bral, když mu vadí, že se starám o rodinu. A tehdy mi řekl pravdu. Nikdy mě nemiloval. Jen se mnou zůstal, protože jsem otěhotněla, a teď je se mnou jen kvůli synům.
Podvedl mě s kamarádkou. Pomstu jsem našla u jejího manžela
Stála jsem tam jako opařená a cítila, jak se ve mně něco zlomilo. Celý život jsem věřila, že jsme rodina, že jsme partneři, že máme společný život. A najednou se ukázalo, že jsem pro něj jen nutnost, závazek, který si kdysi vzal na svá bedra.
Od té hádky se mnou skoro nepromluvil. Doma jen mlčí, dívá se do mobilu a já najednou nevím, proč bych měla v takovém vztahu zůstávat. Myslela jsem si, že rodinu držím pohromadě, že dělám to nejlepší pro své děti. Ale jaký má smysl udržovat něco, co nikdy neexistovalo?
Vím, že rozvod bude těžký. Ale vím také, že už nedokážu žít vedle člověka, který se mnou nikdy nechtěl být. A teď už je řada na mně – začít znovu, bez lží a bez iluzí.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
