Po narození syna se můj přítel úplně změnil. Byli jsme spolu víc než pět let, měli krásný vztah a plánovali budoucnost. Když se nám narodil syn, byla to obrovská radost nejen pro nás, ale i pro celou rodinu. Jenže brzy nato se všechno začalo kazit.
Přítel měl najednou problémy v práci. Nevěděla jsem o tom, protože jsem měla plné ruce práce s miminkem. Každé ráno odcházel, jako by nic, takže jsem neměla důvod si myslet, že se něco děje. Jenže pak jsem náhodou potkala jeho kolegy, kteří se mě ptali, co s ním je, proč do práce skoro nechodí. Byla jsem v šoku.
Když jsem se ho na to doma zeptala, řekl mi, že ho práce už nebaví a že si chce založit vlastní dílnu. Bylo mi to trochu podezřelé, ale bydlíme v rodinném domku, takže to technicky možné bylo. Souhlasila jsem, pokud by tím vydělal alespoň tolik jako v zaměstnání. Jenže hned od začátku to nešlo podle jeho představ. Zakázky neměl skoro žádné a místo toho, aby se snažil situaci vyřešit, se začal stranit.
Řekl mi, že se mnou zůstal jen kvůli dětem. Můj svět se zhroutil.
Postupně přestal chodit domů. Nejprve na den, pak na několik dní, nakonec se objeví třeba jen jednou za dva týdny, vyspí se a zase zmizí. Nechce o ničem mluvit, nic řešit, nezajímá ho ani syn. Když mu volám, nebere to, na zprávy nereaguje. Nemám ani ponětí, kde vlastně je a čím se živí. Slyšela jsem od lidí, že se dal dohromady s divnou partou.
Nejhorší obavy se mi potvrdily před pár týdny, když se při jedné z těch krátkých návštěv přiznal, že bere drogy. Už předtím jsem si všimla, že se chová jinak, že se změnil i fyzicky, ale nechtěla jsem si připustit, že by to mohlo být tak vážné. Když jsem mu řekla, že mu chci pomoci, že to můžeme zvládnout, že se může jít léčit, jen mlčel a odešel.
Ztratil práci, ztratil sebedůvěru – a pak začal ničit i mě
Od té doby jsme ho s jeho rodiči neviděli. Ti jsou z toho stejně zoufalí jako já, ale ani oni nevědí, kam se obrátit. Pomáhají mi se synem, i finančně, protože přítel nám už dlouho žádné peníze nedává a já si vlastně ani nechci představovat, kde na drogy bere.
Nenávidím jeho dcery, ale spíš se bojím, že mě kvůli nim opustí
Jsem úplně bezradná. Nejspíš bych ho měla vyhodit, ale zároveň mám pořád někde uvnitř naději, že se vzpamatuje, že se k nám vrátí a bude znovu tím člověkem, kterého jsem milovala. Jenže co když už je pozdě? Co když se z toho nedostane? Myslím, že ho do toho stáhla ta parta, ale jak ho zachránit, když on sám nechce?
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
