Naše manželství bylo spokojené, měli jsme desetiletého syna a dlouhá léta jsme se přátelili s jiným manželským párem. Všechno se zdálo být v pořádku – až do chvíle, kdy jsem zjistila, že mě můj manžel podvádí. A co bylo horší? Jeho milenkou byla naše kamarádka. Nemohla jsem tomu uvěřit, a tak jsem se rozhodla jednat. Svěřila jsem se jejímu muži a společně jsme je sledovali. A když jsme zjistili pravdu, sami jsme se nakonec ocitli v podobné situaci – stali se z nás milenci.
S manželem jsme spolu byli dvanáct let. Naše manželství bylo klidné, nehádali jsme se, rozuměli si a užívali si rodinného života. Samozřejmě, že po letech už vášeň nebyla taková jako na začátku, ale nikdy mě nenapadlo, že by to byl problém. O to víc mě zasáhlo, když jsem zjistila, že manžel mě už nějakou dobu podvádí.
S přáteli jsme trávili spoustu času – byli jsme jako rodina. Naše děti se skamarádily a my dospělí jsme se scházeli při různých příležitostech, grilovali, slavili narozeniny. Kamarádku jsem nikdy nepodezírala, že by s mým mužem měla něco víc. Nikdy se nechovala podezřele, nikdy jsem si nevšimla žádného koketování. Až jednoho dne nechal manžel doma telefon.
Jsem náhradní matkou svých sester. Přítel mi dal ultimátum – buď on, nebo rodina
Neplánovala jsem ho kontrolovat, ale když během půl hodiny pípla už čtvrtá zpráva, vzala jsem mobil do ruky. Nejdřív mě napadlo, jestli nejde o něco pracovní – manžel má firmu, tak jsem chtěla v případě potřeby alespoň odepsat. Jenže místo pracovních zpráv tam byla konverzace s naší kamarádkou. A její zpráva? Domlouvala si s ním další schůzku.
Byla jsem v šoku. Nevěděla jsem, co dělat. Rozhodla jsem se, že na sobě nic nedám znát. Když se manžel vrátil a sháněl se po telefonu, klidně jsem mu řekla, že ho má na stole. Mezitím jsem ale kontaktovala jejího manžela a domluvila si s ním schůzku. Když jsem mu ukázala, co jsem našla, nejdřív tomu nemohl uvěřit – stejně jako já si myslel, že máme oba harmonická manželství.
Čekám s ním dítě, ale on není schopný se postarat ani o bydlení
Rozhodli jsme se, že je přistihneme. V den jejich schůzky jsme si půjčili auto mých rodičů a sledovali je. A bohužel se naše podezření potvrdilo. Viděli jsme je na vlastní oči. Nevěděli o nás, ale my teď měli jistotu. Bylo to bolestné, ale zároveň… nás to k sobě přiblížilo.
Rodina mi dává lásku, milenka vášeň – a já to nechci měnit
Zbytek večera jsme strávili spolu. Ze žalu jsme se opili a nakonec jsme spolu skončili v posteli. A pak jsme zjistili, že to vlastně nebyl jen akt zoufalství. Bylo nám spolu dobře. Začali jsme se vídat stále častěji a postupně jsme pochopili, že chceme být spolu.
Dnes už plánujeme, že se oba rozvedeme. Nechceme to dělat ukvapeně – nejdřív necháme naše manžely v domnění, že jsme stále nezasvěcení, a teprve pak přijde chvíle, kdy jim oznámíme konec. Oni si hráli na milence dlouho za našimi zády. Tak proč bychom teď nemohli udělat totéž?
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
