Když jsem se před několika lety seznámila se svým manželem, všechno mezi námi šlo rychle a přirozeně. Byl pozorný, rozuměli jsme si a docela brzy jsme začali plánovat společnou budoucnost. Po pár letech vztahu přišla svatba a poté se nám narodil syn. Bydleli jsme v pronájmu, ale chtěli jsme něco vlastního. Koupili jsme starší domek a začali ho postupně opravovat. Abychom ušetřili, rozhodli jsme se přestěhovat k manželovým rodičům do jejich dvougeneračního domu. Měli jsme pro sebe celé patro, takže to zpočátku vypadalo jako ideální řešení. Jenže to tak ideální vůbec není.
Zpočátku jsme se s manželovými rodiči vídali jen zřídka. Všechno probíhalo v rámci zdvořilostních návštěv, vztahy byly korektní a nijak napjaté. S tchánem vycházím dobře dodnes – je tichý, moc se neprosazuje, a nikdy s ním nebyly problémy. Jenže s tchyní je to jiné. Hned po nastěhování se ukázalo, že mě nesnáší. Dává mi najevo, že by si jako snachu raději představovala manželovu bývalou přítelkyni, a dokonce mi ukázala jejich starou společnou fotku.
Dopis odhalil tajemství, které manžel přede mnou skrýval
Kritizuje mě úplně za všechno – za to, jak se starám o syna, jak se oblékám, a neodpustí si ani jedovaté poznámky k domácnosti. Dokonce tvrdila, že jí manžel řekl, že je se mnou jen kvůli dítěti. Samozřejmě jí na to vždycky odpovím, ale ona si to nenechá pro sebe a píše manželovi zprávy, ve kterých si vymýšlí, že za jeho zády někam chodím a užívám si s jinými. Tyhle intriky už překračují únosnou mez.
Naštěstí se mě manžel zastal. S matkou už několikrát mluvil, řekl jí, ať přestane šířit drby a nechá mě na pokoji. I když ho to muselo stát hodně sil, byl pevný. Překvapilo mě, jak se postavil na mou stranu, protože vím od kamarádek, že ne každý muž je ochotný se proti matce vymezit. Po každém takovém rozhovoru se tchyně na chvíli stáhne a tváří se, že to tak nemyslela. Jenže jakmile manžel odjede do práce, začne všechno znovu.
Přijala jsem jeho syna jako vlastního. Teď musím chránit svou dceru
Strach
Manžel pracuje v zahraničí, domů jezdí jen jednou měsíčně na víkend, ale už má zařízenou novou práci blíž k domovu. Do té doby ale musíme vydržet. Tchyně mě pořád sleduje, chodí si „náhodou“ povídat, když se vracím s nákupem nebo z procházky se synem, a pokaždé najde způsob, jak mě nějak rozhodit. Snažím se jí vyhýbat, ale někdy to prostě nejde.
Doufám, že až bude manžel doma častěji, situace se zlepší. Ale zároveň mám obavy, jestli ho to věčné popichování od jeho matky nenahlodá. Věřím, že mě má rád a náš vztah je založený na důvěře, ale co když jednou podlehne a začne pochybovat? Nejlepší by bylo, kdybychom se už mohli nastěhovat do vlastního domu, jenže rekonstrukce potrvá ještě několik měsíců. Jen doufám, že naše manželství tuhle zkoušku vydrží.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
