Byla to nevinná brigáda, která se změnila v noční můru. Odmítnutí ženatého šéfa vedlo k pomstě, s níž jsem nepočítala.
Na střední škole jsem si přivydělávala jako recepční a asistentka v jedné firmě. Práce mě bavila, kolektiv byl fajn a za vydělané peníze jsem si mohla kupovat věci, které bych si jinak nemohla dovolit. Rodiče oba pracovali, ale spláceli hypotéku, takže doma jsme si moc velký luxus dopřát nemohli. Byla jsem spokojená – zvládala jsem školu i brigádu a všechno klapalo.
Po maturitě mi šéf nabídl stálé místo recepční, protože jejich stálá recepční odcházela na mateřskou. Znal mě, věděl, že práci zvládám, a kolegové mě měli rádi. Nemusela jsem se dlouho rozmýšlet, nabídka přišla vhod. Práci i prostředí jsem znala, plat byl slušný, a tak jsem nabídku přijala. Dohodli jsme se, kdy nastoupím, a těšila jsem se, že mám vyřešenou budoucnost.
Jenže než jsem stihla nastoupit, stalo se něco, s čím jsem vůbec nepočítala. Byla jsem pozvaná na firemní oslavu. Byla to zábava, bavila jsem se, trochu jsem popila, ale pořád s mírou. Zato můj šéf se pořádně opil. Venku na cigaretě mě najednou začal svádět. Byla jsem v šoku. Šéf byl o hodně starší, ženatý a měl děti. Nikdy předtím nedal najevo, že by ho něco takového napadlo.
Začal mi lichotit, jak mě už dlouho obdivuje a přitahuju ho. Situace mě překvapila natolik, že jsem se neubránila a nechala se strhnout – najednou jsme se líbali. Rychle jsem se ale vzpamatovala, přestala a připomněla mu jeho rodinu. Řekla jsem mu, že dál zajít nechci, a vrátila se na oslavu. Nikdo nás neviděl, takže jsem si myslela, že tím to skončilo.
Druhý den jsem ale měla jasno – nedokázala jsem si představit, že bych tam dál pracovala. Celá situace mi byla nepříjemná, a proto jsem šéfovi napsala, že si našel jinou recepční, protože já mám novou práci. Ještě se mě snažil přemluvit, ale trvala jsem na svém.
Odveta
Myslela jsem, že tím je vše vyřešeno. Ale šéf asi neunesl mé dvojité odmítnutí a začal mě pomlouvat. Rozšířil mezi kolegy, že jsem ukradla peníze, které se kdysi dvěma lidem ztratily. Přitom věděl, že to není pravda – nic neoznámil policii, jen mě chtěl mezi ostatními očernit. Bylo mi to hrozně líto. Kolegům jsem napsala, že o žádných penězích nic nevím. Myslím, že mi věřili, i když jsem jim pravý důvod jeho chování neprozradila.
Naštěstí jsem našla novou práci. Není sice tak dobře placená jako ta původní, ale mám klid. Jsem vlastně hrdá na to, jak jsem se zachovala. A doufám, že už se nikdy nedostanu do podobné situace, protože z ženatých šéfů koukají jen samé problémy.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
