Velmi si vážíme našich čtenářů i Vás, kteří se s námi dělíte o své kreativní výtvory. Motivovali jste nás k tomu, abychom s některými z Vás udělali krátký rozhovor, a také abychom rozšířili povědomí o umění. Vezmeme Vás s námi na místa plná originality.
Představujeme Vám Kateřinu, všestranně nadanou umělkyni, která vyniká v tvorbě keramiky. Prozradí Vám, jak ji keramika uchvátila a co ke své tvorbě potřebuje. Dalo by se říci, že reliéfy Jindry Vikové změnily její život.
Další skvělé inspirace na recepty a tvoření do Vaší domácnosti naleznete na naší facebookové stránce Prima Inspirace.
Na začátek Vás poprosím, abyste se nám představila.
Jmenuji se Kateřina Němcová. Jsem keramička – a vedle toho renovátorka starého nábytku, počítačová grafička, knihařka, malířka na hedvábí, malířka obrazů, výrobkyně kněžských ornátů, svíček…všeho, co mě v životě zaujalo.
V tom ohledu jsem měla velké štěstí, že jsem mohla vyzkoušet tolik technik. Ale nejvíc ze všeho, jsem asi keramička.
Představíte nám svou tvorbu a řeknete nám, jak jste se k ní dostala?
Mám Střední odbornou školu výtvarnou, kde jsme se učili základy všech možných technik, ale keramika mezi nimi nebyla. Fakticky jsme studovali propagační výtvarnictví.
Mě ale keramika uhranula, když jsem v prodejně Díla viděla nějaké reliéfy Jindry Vikové („To bych chtěla dělat! Je to plastický a barevný,” sdělovala jsem kamarádce s naivním nadšením.) Mít ale možnost vypalovat mi připadalo nedosažitelné. Teď se pece běžně prodávají, za mých studií to neexistovalo. I podniky používaly předválečné šunky.
Pak se stal zázrak. V hodině modelování jsme měli vytvořit návrh na dětskou hračku. Vymodelovala jsem modernistickou slepici a profesor po oznámkování prohodil: „Ale tohle je škoda hodit zpátky do bedny s hlínou! Nechceš to vypálit?”
Jestli nechci? Ale jak? Ukázalo se, že v suterénu školy stojí stařičká pec, kde si profesoři občas něco vypálí. Vypálili tam mou slepici – a od té doby jsem nepřestala modelovat a donášet si věci k výpalu. Po maturitě jsem nastoupila do družstva Keramo, jen abych měla přístup k hlíně a peci. A jakmile to bylo možné, osamostatnila jsem se.
Čím se při své tvorbě inspirujete?
Miluji staré věci, věci s patinou času a lidských rukou, s jizvami minulých životů. Moderní přesnost a naleštěnost mi připadají mrtvé. Snažím se trosky starého nábytku dotvářet v duchu, v němž vznikly.
Inspirace…materiál si sám řekne, co z něj má být. Můj velký poklad je náklad prožraných podlahových fošen, vyměněných na půdě barokní fary, které jsem dostala na topení. Využívám je na části svého nábytku, a nikdo mi nenamluví, že z nových, dokonale rovných prken by byl stejný.
Vytváříte také na zakázku, podle přání zákazníka?
Na zakázku nepracuji moc ráda, vždycky mám strach, že se moje a zákazníkova představa rozejdou. Ale je fakt, že právě na zakázku jsem vyrobila některé ze svých nejlepších kusů.
Co všechno potřebujete k výrobě keramiky?
Hlínu a pec. Pec není nutná, je možné si nechat výrobky někde vypálit, ale je praktické mít ji doma. Jinak nic. První nástroje jsem si vyráběla z kousků kovů, které jsem nechala rozjet vlakem.
Jak dlouho trvá výroba keramických výrobků?
Tak dlouho, než naplním pec. Nejdelší dobu zabírá sušení. Výroba keramiky se těžko měří na čas, protože se vyrábí na fáze: něco za měkka, něco, když hlína zavadne, za sucha se ještě zamývá, po výpalu glazuje…
Co byste doporučila začátečníkům v tomto oboru?
Snažte se vytvářet z nitra. Usilujte o autorský rukopis, nesledujte módní trendy. Jakmile uvidíte, že vaše výrobky připomínají jiné, zapadají do davu, usilujte se to změnit.
Je to Vaše práce nebo koníček?
Je to můj život. Podstatná část mého života.
Který produkt vytváříte nejraději a po kterém je největší poptávka?
To se mění. Jeden čas jsem vyráběla prakticky jen úchytky. Pak nástěnné slánky, koupelnové sady. Zájem je o romantické police s keramickými šuplíky.
Kde se dají Vaše výrobky zakoupit?
Na www.Fler.cz mám obchůdek Argilla Nostalgica, na Facebooku stejný profil. Není problém objednat cokoliv, co právě v nabídce není, vyrábím pořád dokola.
