Bydleli jsme v klidné čtvrti obklopené zdánlivě idylickými domy, ve kterých žily spokojené rodiny. Místo, kde vládla sousedská soudržnost, porozumění a tichá pravidla vzájemné úcty. Tedy až do chvíle, kdy se k nám přistěhovala nová sousedka. Na první pohled působila jako obyčejná, příjemná žena. Ale velmi rychle se ukázalo, že pod výraznými úsměvy a přehnanou srdečností se skrývá něco zcela jiného.
Začalo to nenápadně. Zdrželé úsměvy, lichotky na adresu mého manžela, a později doteky, které už rozhodně překračovaly hranici příjemného sousedského kontaktu. A můj manžel? Ten vše přijímal s nadšením, které bylo až ponižující. Vypadalo to, že si vyloženě užívá pozornost, kterou mu sousedka Alice věnovala. Cítit se chtěl jako král, zatímco já jsem se cítit začala jako stín.
Svedla jsem cizince ve vlaku a ztratila muže, kterého jsem milovala
Její flirt nebyl nijak decentní. Naopak. Dělala to přímo přede mnou, před ostatními sousedy, a dělala to s takovou samozřejmostí, že to připomínalo divadlo. Jenže tohle bylo moje manželství, můj život, moje rodina. A já najednou sledovala, jak se mi pod rukama rozpadá jistota, kterou jsem považovala za pevnou. Můj manžel se s tím však nijak netajil. Smál se jejím náznakům, opětoval pohledy, a neviděl na tom vůbec nic špatného.
Jednoho večera, kdy už jsem to nemohla vydržet, jsem se rozhodla jednat. V kuchyni, mezi tichým tikotem hodin a napětím, které by se dalo krájet, jsem ho oslovila. „Aleši, tohle musíme řešit. Ta žena se k tobě chová, jako bys byl její majetek. A ty se tomu ještě směješ.“
Nečekaný útěk: Co vedlo mého syna k tomu, aby zmizel?
Jeho reakce byla jako studená sprcha. „Prosím tě, Mileno, co zase blázníš? Alice je jen přátelská. Lidi se baví, flirtujou. Nejsme přece ve středověku.“
„Flirtujou? Přítulná sousedka ti div nenacpe prsa před nos a ty mi tady říkáš, že to je normální?“ ptala jsem se s rozechvělým hlasem.
Flirtovat je prý normální
„Jsi moc dramatická. Měla by ses tím bavit taky. Je to příjemný, nic víc.“ Mluvil o tom, jako by šlo o vtipnou historku z hospody. Nic, co by si zasloužilo hlubší pozornost. Ale pro mě to bylo všechno.
Když mě podvedl, nastavila jsem vlastní pravidla
Moje srdce těžko hledalo rytmus. Oči mě pálily, slzy se draly ven. Po všech letech, co jsme spolu byli, po všem, co jsme společně vybudovali, mi dělal tohle. Ne snad že by mi byl fyzicky nevěrný, ale jeho nezájem, jeho přijetí téhle situace jako normální, bolelo mnohem víc. Cítit se neviděná, upozaděná, zatlačená do kouta, zatímco jiná žena si dělá, co chce… to nebyl život, který jsem si představovala.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
