Rodinný oběd býval vždy příjemnou tradicí, chvílí plnou smíchu a sdílení zážitků. Tentokrát se však proměnil v okamžik, na který bych nejraději zapomněla. Všichni jsme se sešli u prostřeného stolu – moje dvě děti, manžel a tchyně. Zdálo se, že nás čeká další poklidné nedělní poledne, ale brzy jsem pochopila, že to nebude tak idylické.
Všechno začalo nevinně. Nejmladší dítě se nadšeně rozpovídalo o tom, co se naučilo ve školce. Snažilo se napodobovat zvuky zvířátek a bavilo tím všechny kolem stolu. Smáli jsme se, užívali si radostné chvíle. Pak se zapojilo i starší dítě a začalo vyprávět o svých zážitcích s novou hračkou, což vedlo k diskuzi o moderní technologii.
Manželova nevěra mi zničila život. A teď jsem navíc těhotná
„Všimla sis, jak jsou dnešní děti pořád zabořené do svých telefonů?“ pronesla najednou tchyně mezi sousty polévky. Přikývla jsem, protože do jisté míry měla pravdu. Než jsem však stačila něco dodat, pokračovala: „V naší době jsme trávili mnohem víc času venku, hráli si, povídali si. Dnešní děti už pomalu ani neví, co je to opravdový rozhovor.“
Snažila jsem se odpovědět vyrovnaně: „Je pravda, že technologie ovlivňují naše životy jinak než dřív, ale přinášejí i spoustu výhod. Děti se díky nim učí nové věci, rozvíjejí své schopnosti…“
Tchyně se však nehodlala zastavit. „No ano, třeba mě tvoje dcera nedávno naučila pracovat s aplikací na úpravu fotek! A co je zajímavé, ovládá ji mnohem lépe než ty,“ řekla se samolibým úsměvem a významně se na mě podívala. V tu chvíli mi začalo být nepříjemně. Všichni u stolu se na mě podívali, včetně mých dětí, které se raději soustředily na jídlo. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře.
„Víš, že teď už ovládám telefon tak dobře, že bych tě v něčem možná i předčila?“ pokračovala s pobavením v hlase. Bylo to nepříjemné. Připadalo mi, jako by si mě dobírala před celou rodinou. Chtěla jsem se bránit, ale věděla jsem, že jakýkoli pokus o argumentaci jen povede k dalším ironickým poznámkám.
Můj manžel se na svatbě opil a vyznal lásku mé kamarádce
Manžel neřekl ani slovo. Nezastal se mě, jen tiše poslouchal a dál se věnoval jídlu. Děti se tvářily, jako by se jich to netýkalo, ale bylo jasné, že i jim to bylo nepříjemné.
„Moderní technologie jsou sice fajn, ale také mohou dětem vzít opravdové dětství,“ pokusila jsem se změnit téma.
Ani manžel se mě nezastal
„To jsou jen výmluvy,“ odvětila tchyně a zasmála se, jako by právě vyhrála nějakou slovní bitvu. V tu chvíli jsem už nevydržela sedět dál u stolu. Zvedla jsem se a začala sklízet nádobí, jen abych zakryla, jak moc mě její slova zasáhla. Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy, ale nechtěla jsem je dát najevo.
Moje žena je tak chladná, že se s ní nedá žít. Uvažuju o rozvodu
Nikdy předtím jsem se necítila tak poníženě. A to nejhorší na tom bylo, že i když mě to bolelo, nikdo se mě nezastal. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nad vlastní naivitou, že jsem něco takového vůbec čekala, nebo jestli se mám zlobit na sebe, že jsem tomu obědu vůbec dala šanci.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
