Když jsme s partnerem začali uvažovat o volném vztahu, byli jsme přesvědčení, že to je ta nejlepší cesta, jak zachovat vášeň a nezevšednět si. Měli jsme se rádi, důvěřovali si a mysleli jsme si, že naše láska je natolik silná, že snese i svobodu být s jinými lidmi. Jenže teď, s odstupem času, vím, že otevřený vztah nás sice změnil, ale úplně jinak, než jsme čekali.
Naše rozhodnutí bylo postupné. Nebylo to tak, že bychom se jednoho dne podívali do očí a řekli si: „Tak a teď si můžeme dělat, co chceme.“ Spíš to vyplynulo ze situace. Po šesti letech vztahu jsme se začali nudit, vzájemná přitažlivost sice nezmizela, ale cítila jsem, že bych chtěla něco víc, něco jiného. Než jsme to ale stačili pojmenovat jako problém, začali jsme spíš hledat řešení. Věřili jsme, že když nebudeme svazováni pravidly monogamie, budeme šťastnější.
Jsem v toxickém vztahu a mám strach odejít.
Věřili jsme, že tím vztah posílíme. A možná jsme opravdu věřili i tomu, že láska a věrnost spolu nutně nesouvisí. Všechno se zdálo být ideální – oba jsme se cítili svobodně, užívali jsme si nový prostor pro poznávání jiných lidí a zároveň jsme si pořád byli oporou. Myslela jsem si, že to takhle může fungovat napořád. Pak jsem ale potkala Petru. A všechno, čemu jsem do té doby věřila, se zhroutilo.
Říká, že psa miluji víc než jeho. Možná má pravdu.
Byla jiná než všichni lidé, které jsem kdy poznala. Byla vtipná, inteligentní a přitažlivá, ale co bylo nejdůležitější – cítila jsem, že si rozumíme na úplně jiné úrovni. Každá chvíle s ní byla intenzivnější než všechny mé předchozí vztahy dohromady. Můj přítel věděl, že ji vídám, věděla to i ona. A nikdo z nás netušil, že to, co mezi námi vzniká, změní všechno.
K monogamii mě dovedla pravá láska
Uvědomila jsem si, že už nechci nikoho jiného. Už mě nelákalo objevovat nové lidi, už jsem nepotřebovala další dobrodružství. Chtěla jsem ji. Jen ji. Ale ona to tak necítila. Byla zastánkyní volných vztahů a nevěřila, že monogamie může dlouhodobě fungovat. Nechtěla se vzdát svobody.
Trvalo mi dlouho, než jsem našla odvahu jí říct, že ji miluji a že chci být jen s ní. Myslela jsem, že se mi vysměje, nebo že se lekne a uteče. Ale nestalo se. Přiznala, že ji to děsí, ale zároveň ji ta představa láká. Poprvé v životě začala přemýšlet o vztahu, ve kterém nebude mít pootevřené dveře k útěku.
Můj manžel flirtuje s jinými ženami. Proč mu nestačím?
Se svým přítelem jsem se rozešla a s Petrou jsme začaly nový život. Bylo to krásné, ale zároveň náročné. Už neexistovala možnost „vyvětrat si hlavu“ s někým jiným. Každý konflikt musel být vyřešen mezi námi dvěma. A hádky někdy byly bouřlivé. Po letech volnosti bylo těžké smířit se s tím, že už nemáme možnost kdykoli vybočit.
Někdy se bojím, že ji ztratím. Že se jí jednou začne stýskat po tom starém životě a odejde. A někdy se bojím, že se to začne stýskat i mně. Ale jedno vím jistě – ať se stane cokoli, nikoho jiného než ji už nechci.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
