Ve svém životě jsem zažila ledacos, ale tahle historka se zapíše mezi ty nejpodivnější a zároveň nejzábavnější. Kdo by si pomyslel, že hlavní roli v našem malém sousedském dramatu sehraje kompost?
Žijeme s manželem na klidném předměstí, kde se sousedé znají jménem a občas si vymění úsměv přes plot. A právě přes ten náš jsme si jednoho dne začali všímat sousedky, paní Novákové. Byla to postarší dáma, na první pohled milá, ale až podezřele zvědavá. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost, ale pak se to začalo stávat pravidlem. Kamkoliv jsme se s manželem pohnuli, vždycky byla někde poblíž. Stála na balkoně, jako by zrovna větrala peřiny, ale přitom upřeně sledovala naši zahradu. Nebo stála před plotem a tvářila se, že zalévá kytky, i když už dávno pršelo.
„Mílo, viděla jsem ji zase,“ řekla jsem jednoho dne, když jsem ji přistihla, jak nakukuje přes plot. „Co si myslí? Že tady plánujeme bankovní loupež?“ Manžel se jen pobaveně ušklíbl. „Možná si myslí, že mezi rajčaty pěstujeme marihuanu.“
Snažila jsem se to neřešit, ale zvědavost mi nedala spát. Co ji tak zajímá? Proč má takovou potřebu nás sledovat? Snažila jsem se vzpomenout, jestli jsme někdy udělali něco, co by ji mohlo dráždit. Hlasitá hudba? Noční grilování? Ale nic mě nenapadalo.
Jednoho večera se ale situace zvrtla. Vrátíme se s manželem domů z nákupu, projdeme zahradou k domu – a najednou se ozve podivný šramot. Přimhouřím oči, zaostřím – a tam, přímo u našeho kompostu, se krčí paní Nováková. V ruce má malou lopatku a cosi si zapisuje do notýsku.
„Haló, co to tady děláte?“ vyhrkne manžel dřív, než stačím cokoli říct.
Paní Nováková se vylekaně narovná, v obličeji červená jako rajče. „Já… já jen zkoumám váš kompost!“ vykoktá. „Je tak krásně černý a bohatý, chtěla jsem zjistit, co do něj dáváte!“
Manželova sestřenice nás chtěla zničit. Málem se jí to povedlo.
S manželem na sebe překvapeně pohlédneme. Tohle jsme nečekali. Čekali jsme ledacos – že má spadeno na naše maliny, že chce ukrást recept na náš domácí sirup, nebo že si prostě jen krátí čas sledováním sousedů. Ale kompost?
„Tak to je ono?“ vyprsknu smíchy. „Vy jste nás nešmírovala kvůli něčemu tajnému, ale kvůli kompostu?“
Paní Nováková rozpačitě přikývne a začne se omlouvat. Prý je vášnivá zahrádkářka, ale její kompost nikdy nevypadá tak dobře jako ten náš. Prý si všimla, že máme krásné zdravé rostliny a že by moc ráda zjistila, jak to děláme.
Chvíli je ticho. Pak se začneme smát všichni tři. Místo dramatického odhalení tajné špionky jsme si vyslechli přednášku o správném složení organického odpadu. Nakonec si s ní ještě povídáme skoro hodinu a probíráme, jaké slupky jsou nejlepší, kolik trávy je tak akorát a proč nikdy nedávat do kompostu citrusy.
Přepsali jsme dům na syna. Ovládla ho jeho žena a vyhodila nás.
Slavný kompost
Od té doby se naše vztahy se sousedkou změnily. Vždycky, když ji vidím u plotu, zavolám na ni: „Máte už ten kompost pod kontrolou, paní Nováková?“ A ona se jen zasměje a odpoví: „Ještě na tom pracuju, ale vaše rajčata jsou pořád lepší!“
Manžel dal matce všechny naše peníze. A já odešla.
Někdy se přátelství rodí z těch nejpodivnějších situací. A co se týče našeho kompostu? Stal se slavný. Dokonce jsme přemýšleli, že k němu dáme cedulku: „Slavný kompost – zdroj sousedského přátelství“. Ale to už je zase jiný příběh.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
