Nikdy by mě nenapadlo, že se ocitnu v situaci, kdy budu přemýšlet, zda zůstat s mužem, který mě zradil, nebo najít sílu odejít. Po celou dobu našeho vztahu jsem si byla jistá, že náš vztah je pevný, založený na důvěře a oddanosti. A možná jsem si to jen chtěla myslet. Možná jsem přehlížela varovné signály, možná jsem si v duchu namlouvala, že všechno je v pořádku, protože jsem se bála pravdy.
Když jsem se s ním seznámila, věděla jsem, že jeho práce vyžaduje časté cesty do zahraničí. Naše vztahová dynamika se proto od začátku lišila od běžných partnerství – neviděli jsme se tak často jako jiní, ale vždy jsme si to vynahradili společně stráveným časem. Naučila jsem se přijmout samotu jako součást našeho vztahu. Věřila jsem mu. Věřila jsem, že za každou jeho zprávou, za každým jeho telefonátem, za každým polibkem na rozloučenou, když odjížděl, byla skutečná láska a upřímnost.
A pak se moje iluze rozpadla.
Zprvu nenápadné podezření, drobné nesrovnalosti v jeho vyprávění, podivná nervozita, když se ho někdo ptal na práci. Až nakonec jednoho dne přišla krutá pravda. Jeho „pracovní cesty“ do Švýcarska nebyly jen pracovní. Udržoval tam vztah s jinou ženou, měl paralelní život, o kterém jsem neměla ani tušení.
Rozešla jsem se s láskou svého života, protože jsem se bála přiznat pravdu
Bylo to jako úder do žaludku. Nevěděla jsem, jak reagovat. Hlava mi říkala, že je to jasné – zradil mě, lhal mi do očí, hrál dvojí hru, a to všechno s naprostou samozřejmostí. Přesto mě srdce táhlo zpět. Všechny ty roky, vzpomínky, společné plány… Mohla bych to opravdu všechno zahodit?
V myšlenkách se mi neustále přehrává moment, kdy jsem se o jeho nevěře dozvěděla. Ten pocit, kdy vám dojde, že člověk, kterého milujete, je někdo úplně jiný, než jste si mysleli. Kdy pochopíte, že jste žili v iluzi, kterou si on pečlivě budoval, zatímco vedl svůj tajný život. Ta kombinace vzteku, bolesti, bezmoci.
Každý muž v mém životě mě opustil. Je to smůla, nebo dělám něco špatně?
Nevím, jestli ho dokážu opustit
Všichni mi říkají, ať odejdu. Ať na něj zapomenu, že si zasloužím víc. Vím, že mají pravdu. Přesto mě svírá strach. Strach z toho, že bez něj nebudu vědět, co dál. Že už nikdy nenajdu vztah, který by byl tak silný – nebo alespoň takový, jaký jsem si myslela, že máme.
Stále miluji svého ex. Kvůli němu zvažuji odchod od dětí
Občas si říkám, jestli bych mu neměla odpustit. Možná to byl jen moment slabosti, možná to znamená méně, než si myslím. Možná bych to měla přejít a pokračovat dál, jako by se nic nestalo. Jenže můžu žít s vědomím, že vedle mě leží někdo, kdo mě dokázal takhle obelhat?
Zatím jsem se k ničemu neodhodlala. Každý den se probouzím s myšlenkou, že už bych měla udělat krok kupředu, ale pak mě zase něco stáhne zpět. Možná se odpověď dostaví sama, možná potřebuju jen čas. Jediné, co vím jistě, je, že už nikdy nechci být takhle slepá.
