Do svého bývalého přítele jsem byla zamilovaná od první chvíle. Naštěstí to bylo vzájemné, a tak jsme spolu začali chodit, po roce jsme se sestěhovali a po třech letech přišlo nečekané, ale vítané těhotenství. Dítě jsme sice neplánovali, ale ani jsme se mu nebránili – měli jsme kde bydlet, oba jsme pracovali, měli jsme se rádi, tak jsme si říkali, že pokud to přijde, zvládneme to. A když se nám narodila dcera, byli jsme šťastní. Pro obě rodiny to bylo první vnouče a zdálo se, že náš život je úplný.
S mateřskou se samozřejmě snížil náš příjem, ale přítel byl pracovitý, občas si o víkendech přivydělával, a tak jsme sice nemohli rozhazovat, ale rozhodně jsme netrpěli nouzí. Až na jeden moment – udělala jsem chybu, která všechno změnila. Zamilovala jsem se do nového nábytku, který jsme si s naším rozpočtem nemohli dovolit, a tak jsem si potají půjčila deset tisíc. Nemyslela jsem to zle, ale byla to zbytečná investice. Když se o tom přítel dozvěděl, naprosto vybuchl. Normálně klidný a rozvážný člověk na mě tehdy křičel tak, že jsem se ho poprvé v životě bála. Neuhodil mě, to ne, ale mlčel několik dní a já cítila, jak se mezi nás něco dostalo.
Boj o dítě, které jsem vychovala. Matka mě chce vymazat
Snažila jsem se mu dokázat, že mělo jít jen o jednorázový přešlap, ale v tu chvíli se něco ve mně zlomilo. Možná to byl strach, možná pocit viny. A právě v tomhle duševním rozpoložení jsem se dostala do ještě větších problémů. Nevím, jak se to stalo, ale postupně jsem se dostala do dluhu přes sto tisíc. Byly to další splátky, které se začaly nabalovat, a než jsem se nadála, byla jsem v situaci, kterou jsem nedokázala řešit. Věděla jsem, že kdybych mu to přiznala, ztratil by ve mně důvěru nadobro. Už těch deset tisíc ho dostalo do varu – jak by asi reagoval na desetinásobek?
A tak jsem udělala něco, co doteď nedokážu pochopit. Místo abych mu řekla pravdu a požádala ho o pomoc, jsem se rozhodla ho opustit. Jenže jsem potřebovala důvod, který by byl natolik silný, aby se mě přestal vyptávat, a zároveň natolik definitivní, aby se ke mně nesnažil vrátit. A tak jsem mu lhala. Vymyslela jsem si, že jsem mu byla nevěrná, a že s ním už dál žít nechci. Viděla jsem v jeho očích šok a bolest, ale neodvolala jsem to. Radši jsem ho nechala věřit, že jsem ho zradila, než abych mu řekla pravdu.
Střídala jsem muže, ale žádný nebyl dobrý. Je chyba ve mně?
Tajné přání
Dohodli jsme se na střídavé péči o naši dvouletou dceru a já se odstěhovala zpátky k matce. Pomáhá mi, jak jen může, a i přítelovi hodně pomáhají jeho rodiče. Našla jsem si práci a dávám si jediný cíl – splatit dluh co nejrychleji, abych se mohla vrátit. Ale bojím se, že už bude pozdě. Přítel o mně stále stojí. Několikrát mi vzkázal, že mi moji “nevěru” odpustil, že bychom mohli začít znovu. Já se ale odmítám vrátit, dokud nebudu finančně čistá. Jenže co když na mě mezitím zapomene? Co když se do někoho jiného zamiluje?
Jeho bývalky se spojily proti mně – a používají k tomu děti
Neustále o tom přemýšlím. Každý den si říkám, že bych mu měla říct pravdu, ale když už se nadechnu, abych mu zavolala, něco mě zastaví. Strach, stud, nebo jen pocit, že už jsem zašla moc daleko. A tak čekám. Šetřím každou korunu, pracuju přesčasy a doufám, že až se konečně odhodlám vrátit, nebude už pozdě.
Nic si nepřeju víc, než aby nám to jednou zase vyšlo – napořád.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
