Kdysi jsem prožila velkou lásku, ale osud nám nepřál. Přítelova matka nás od sebe odtrhla, citově ho vydírala a přesvědčila ho, že se mě musí vzdát. Byla nemocná, tvrdila, že jí přitíží, pokud mě neopustí, a že ji bude mít na svědomí. Nakonec jsem sama ustoupila, nechtěla jsem ho stavět do nemožné situace. Byl s ní sám od dětství, po smrti jeho otce žila jen pro něj. Když jsem od něj odcházela, věděla jsem, že je to ten pravý – a že už nikdy nikoho takového nepotkám.
Pak jsem poznala svého současného manžela. Byl hodný, spolehlivý, rodinný typ. Nebyla to vášeň, ale připadal mi jako muž, s nímž můžu mít stabilní vztah. Vzali jsme se a brzy se nám narodili dva synové. Postavili jsme dům, manžel hodně pracoval, ale zajistil rodinu a já byla na rodičovské dovolené. Žili jsme normální život. Jenže mezi námi nebyla žádná jiskra, a vlastně ani nikdy nebyla. Manžel vypadá spokojeně, ale já mám čím dál silnější pocit, že mě tenhle stereotyp ubíjí.
A pak se všechno změnilo. Po letech jsem nečekaně potkala svého bývalého přítele. Náhodou jsme se střetli v našem rodném městě a já měla pocit, že se vracím v čase. Byl pořád stejný. Pozval mě na kávu a povídali jsme si celé dvě hodiny. Dozvěděla jsem se, že jeho matka už nežije, a tak odešel do zahraničí, kde se mu podařilo vybudovat úspěšnou firmu. Do Česka se prakticky nevrací, tohle byla výjimka.
Moji rodiče se chovají, jako by vnoučata neexistovala
Od té doby si píšeme. Vrátil se zpátky ke svému životu, ale ta přitažlivost a souznění nezmizely. A pak mi napsal něco, co mě dostalo – kdybych neměla děti a manžela, odvezl by si mě k sobě a konečně bychom spolu začali žít. V jeho světě bych už nemusela řešit práci, starosti, hypotéku, mohla bych s ním cestovat a konečně být šťastná.
Zrada nejbližších: Přítel mě podvedl s mou sestrou
Vlastní štěstí
Od té chvíle nad tím nepřestávám přemýšlet. Miluji své děti, jsou pro mě vším, ale co když musím myslet i na sebe? Co když promarním svůj život s mužem, ke kterému necítím to, co k bývalé lásce? Moje tchyně kluky miluje, vím, že by se o ně postarala. Ještě jsem se nerozhodla. Neřekla jsem to ani své nejlepší kamarádce. Vím, že mě všichni odsoudí. Ale co když jsem jen sobecká, nebo si konečně dovolím myslet na vlastní štěstí?
Mám syna s expřítelem, ale on o tom neví. Co teď?
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
