Když jsem se seznámila se svým přítelem, měl v péči ročního syna. Jeho biologická matka byla závislá na drogách, nestarala se o něj, neplatila alimenty a o jakýkoliv kontakt nestála. Když se ji přítel pokusil oslovit, jen mu sprostě vynadala, ať jí dá s „parchantem“ pokoj. Od té doby o ní nikdo neslyšel.
Protože měl přítel časově náročnou práci, začala jsem se o malého starat já. Dělala jsem to ráda, brala jsem ho jako svého. Moje rodina si ho oblíbila, přítel byl rád, že spolu tak dobře vycházíme, a já si nedovedla představit svůj život bez něj. Byl to úžasný, chytrý a milý kluk a já ho měla opravdu ráda. S přítelem jsme sice neměli vlastní dítě, ale žili jsme jako opravdová rodina – já, on a jeho syn.
Pak se ale všechno změnilo. Když bylo malému pět let, jeho matka se náhle objevila. Tvrdila, že se zbavila závislosti, má práci a chce syna zpět. Obrátila se na soud a dostala možnost vídat ho jeden víkend v měsíci. Byli jsme s přítelem v šoku, ale nemohli jsme nic dělat. Syna jsme jí předávali, i když jsme měli obavy, jak to na něj zapůsobí.
Střídala jsem muže, ale žádný nebyl dobrý. Je chyba ve mně?
A pak to začalo. Z milého a poslušného dítěte se stalo něco úplně jiného. Najednou mě odmítal poslouchat, křičel, že nejsem jeho máma, že mu matka řekla, že mě poslouchat nemusí a že si může dělat, co chce. Odmítal jídlo, které měl vždycky rád, protože ho chtěl jen od své maminky. Přestal se se mnou mazlit, vzpouzel se, když jsem ho chtěla připoutat do sedačky, odmítal si uklízet hračky. Když jsem se pokusila něco vysvětlit, jen odsekl, že mu maminka řekla, že na mě nemusí brát ohled.
Přítel se s ní snažil domluvit, ale její odpověď byla jasná – malý má pravdu, nejsem jeho matka, a ona si přeje, aby to tak bral. Snažila se ho od nás úplně odříznout, přestože se o něj roky nestarala.
Jeho bývalky se spojily proti mně – a používají k tomu děti
S druhým dítětem jsem ztratila lásku k prvnímu
Nevím, co dělat. Bolí mě to víc, než bych si kdy myslela. Po tolika letech lásky a péče jsem pro něj teď cizí, zatímco jeho matka, která ho kdysi opustila, je pro něj najednou tou nejdůležitější osobou. Cítím bolest, ale i vztek. Vím, že je to jen dítě, že za to nemůže, ale jak mám pokračovat, když mě najednou odmítá? Jak mám žít s vědomím, že jsem se o něj starala jako o vlastního, a teď mě vnímá jen jako někoho, koho už nechce ve svém životě? Přítel mě podporuje, ale je stejně bezmocný jako já. Nemůžeme nic dělat, protože proti biologické matce nemáme žádnou šanci.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
