Když jsem otěhotněla, právě jsem zjistila, že mě přítel podvádí, a rozhodli jsme se rozejít. Když jsem zjistila, že čekám dítě, měl už nový vztah a o mě nejevil zájem. Napsala jsem mu tedy, že jsem těhotná, ale že půjdu na potrat. On to přijal a dál se o to nezajímal. Nakonec jsem se však rozhodla potrat nepodstoupit. Dnes jsme opět v kontaktu; on má z dalšího vztahu dceru, jejíž matku opustil kvůli jejímu nedostatečnému zájmu o dítě. Sám se však o dceru nestará, a proto zvažuji, zda mu vůbec říct, že je otcem mého syna. Myslím si, že by syn s takovým otcem nic nezískal.
Měla jsem vztah s mužem o několik let starším než já. Neplánovali jsme svatbu ani rodinu, ale náš vztah byl příjemný. Nečekaně jsem však otěhotněla, a právě v té době jsem zjistila, že mě podvádí s jinou ženou, což vedlo k našemu rozchodu.
On se odstěhoval a začal žít s tou druhou ženou. Po dvou měsících jsem zjistila, že jsem těhotná, a chtěla jsem s ním o tom mluvit. Nenapsala jsem mu přímo o těhotenství, ale on neměl zájem se se mnou setkat. Tak jsem mu oznámila, že jsem těhotná, ale že plánuju interrupci. On to vzal na vědomí a dál to neřešil.
Každé dítě s jiným mužem. Ale jsem spokojená
O interrupci jsem skutečně uvažovala, ale nakonec jsem se rozhodla, že to psychicky nezvládnu, a rozhodla jsem se dítě si nechat. Smířila jsem se s tím, že budu svobodnou matkou. Po několika měsících se mi bývalý přítel opět ozval. Začali jsme se vídat, ačkoli jsem byla v pokročilém stádiu těhotenství, on si toho nevšiml nebo to nekomentoval. Jsem silnější postavy, takže to na mně nebylo tak patrné, ale stejně mě překvapilo, že si toho nevšiml. Ještě před porodem však znovu zmizel, protože jeho přítelkyně byla těhotná. Nejdřív mi říkal, že s ní dítě nechce a že by byl rád, kdyby šla na interrupci. Nakonec s ní ale zůstal.
O svém těhotenství jsem mu neřekla. Možná bych mu to řekla, kdyby se přímo zeptal, ale to nikdy neudělal, takže jsem mlčela. Narodil se mi chlapeček, kterému jsou dnes téměř dva roky. Jeho otec se mi nedávno opět ozval s tím, že se s přítelkyní rozešel. Mají spolu dceru. Stěžoval si na přítelkyni, že se o jejich dceru nestará, nekrmí ji pořádně, nevstává k ní v noci a nechává ji často samotnou.
Navrhla jsem mu, aby se pokusil získat dceru do své péče, ale on reagoval negativně, že by nechtěl dceru připravit o matku. Přitom si neustále stěžuje na to, jak se matka o dítě nestará. Stále váhám, zda mu mám říct, že je otcem mého syna. Ví, že mám syna, ale nikdy se na něj neptal, přestože jsem mu kdysi řekla, že čekáme dítě, a kdyby si to spočítal, vyšlo by mu, že je pravděpodobně jeho. Zřejmě si myslí, že mám dítě s někým jiným, a nijak se o něj nezajímá. Proto zvažuji, že mu o jeho otcovství neřeknu. Když vidím, jak se nestará ani o svou dceru a je mu jedno, v jakých podmínkách vyrůstá, myslím si, že by mému synovi v životě nijak neprospěl.
Využil mě pro dítě i pohodlný život. A teď se jen veze
Přítel se jako otec neosvědčil
Navíc se obávám, že by jeho přítomnost mohla přinést do našeho života více komplikací než užitku. Můj syn má nyní stabilní a klidné prostředí, a nechci riskovat, že by jeho otec mohl způsobit zmatek nebo zklamání. Také se bojím, že by mohl nárokovat práva na syna, aniž by byl schopen poskytnout mu potřebnou péči a lásku.
Přiznala jsem pravdu o jejím příteli. Zůstala s ním, mě zavrhla
Na druhou stranu cítím určitou morální povinnost informovat ho o jeho otcovství. Každé dítě má právo znát svého otce, a každý otec by měl vědět o existenci svého dítěte. Toto dilema mě trápí a nevím, jaké rozhodnutí je správné. Mám na mysli především blaho mého syna, ale také spravedlnost vůči jeho otci.
Zvažuji, že se poradím s odborníkem na rodinné právo nebo s psychologem, abych lépe pochopila možné důsledky svého rozhodnutí.
