S manželem jsme spolu skoro deset let, z toho šest let jako manželé, a máme tři malé děti. Vždycky jsme si rozuměli a máme se pořád rádi, ale je tu jeden zásadní problém – můj manžel si stále nechce přiznat, že je otec rodiny. Místo toho se chová, jako by byl stále mladý a bez závazků, a tak tráví spoustu času venku se svobodnými kolegy.
Neřešíme žádnou nevěru, nejde o jinou ženu. Ale jeho kolegové jsou převážně svobodní, a tak pro ně není problém zajít po práci na drink a zůstat venku až do noci. Jenže manžel má doma rodinu, děti, které se na něj těší, ale on se chová, jako by žádné povinnosti neměl. Často slibuje, že dorazí domů v rozumný čas, ale vždycky se „něco protáhne“ a přijde až k ránu. Děti jsou pokaždé zklamané a já vzteky bez sebe.
Když je doma, je skvělý – věnuje se dětem, pracuje na našem domě a dokáže být úžasný partner i táta. Ale prostě nevydrží být s námi. Kdyby si vyrazil třeba jednou týdně, chápala bych to, ale on odchází obden. Už se za to ani neomlouvá, jednoduše přijde domů, kdy se mu zachce, bez ohledu na to, že ví, jak moc mi to vadí.
Láska bez vášně? Partner o mě fyzicky nestojí
Jednoho dne to vygradovalo. Manžel znovu slíbil, že přijde brzy, děti na něj čekaly a nakonec usnuly zklamané. Když pak přišel skoro nad ránem, rozhodla jsem se mu ukázat, jaké to je. Druhý den jsem prostě odešla já. Děti byly šťastné, že mají doma tátu, a já věděla, že se o ně postará, takže jsem se nemusela bát. Sešla jsem se s jeho kamarádem, se kterým to mezi námi už dlouho jiskřilo, ale nikdy jsme spolu nic neměli.
Tentokrát jsme se ale bavili jinak než dřív. Byla jsem plná vzteku a frustrace a on mě najednou políbil. Nebylo mi to nepříjemné, ale na poslední chvíli jsem to zarazila – ne kvůli manželovi, ale kvůli jeho ženě, kterou znám. Od té doby si ale píšeme, kdykoliv je můj muž pryč. Naše zprávy jsou někdy dost žhavé a upřímně mě to baví. Vnímám to jako malou pomstu, ale zároveň jako únik – konečně mi někdo věnuje pozornost, cítím se žádoucí.
Tchyně nás rozeštvávala tak dlouho, až jsme ji odstřihli
Nevnímám to jako nevěru a nemám v plánu se rozvádět. Máme krásný domov, děti milují svého tátu a já věřím, že i on mě má pořád rád. Jen prostě ještě asi nedospěl k zodpovědnosti. Možná to časem přijde, ale já už to přestala řešit. Snažím se zaměřit na jeho dobré vlastnosti a vynahrazuji si chybějící blízkost psaním s jeho kamarádem. A zatím mi to takhle vyhovuje.
Moje mamka nás podporuje, ale přítel ji nechce v našem životě
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
