Ve svých 25 letech jsem navázala vztah se svým nadřízeným. Nebyl to klasický partnerský vztah; spíše jsme byli milenci, kteří se scházeli u mě doma. Ve firmě o nás nikdo nevěděl. Postupem času jsem k němu začala cítit více než jen fyzickou přitažlivost, ale bála jsem se mu své city přiznat, aby náš vztah neskončil.
Šťastná rodina postavená na lži: Jak jsem to dokázala
Po několika měsících mi sdělil, že má vážný vztah s přítelkyní, která se po dvou letech v zahraničí vrací domů. Byla jsem z toho v šoku, ale nedala jsem na sobě nic znát. Po jejím návratu náš vztah na chvíli ustal, ale brzy jsme se opět začali scházet. Tento scénář se opakoval několik let; on střídal partnerky, já měla také jiné známosti, ale stále jsme se k sobě vraceli.
Celou dobu jsem byla do něj zamilovaná, ale nikdy jsem mu to neřekla. Bála jsem se, že by to náš vztah ukončilo. Stala jsem se jeho milenkou a zároveň důvěrnicí, které se svěřoval se svými osobními problémy. Tajně jsem doufala, že se náš vztah posune na jinou úroveň, ale nikdy jsem mu své city neodhalila.
Když mi bylo přes třicet, seznámila jsem se se svým současným manželem. Po několika měsících mě požádal o ruku a já souhlasila. Svému nadřízenému jsem oznámila, že se vdávám. Popřál mi štěstí a navrhl, že bychom se už neměli vídat. Souhlasila jsem, i když v hloubi duše jsem si přála být jeho ženou.
Číňan odmítl prodat svůj dům úřadům: Teď stojí uprostřed dálnice a lituje svého rozhodnutí
Opustila jsem ho kvůli stereotypu, teď ho chci zpět
touha
Od té doby uplynulo několik let. S manželem máme hezký vztah, ale já stále nemohu zapomenout na svého bývalého milence, který se mezitím také oženil. Často přemýšlím, zda jsem mu neměla své city přiznat. Možná by se náš vztah vyvinul jinak. Nyní se trápím a lituji svého tehdejšího rozhodnutí.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
