S přítelkyní jsme spolu byli necelý půlrok, když neplánovaně otěhotněla. Tvrdila, že se chrání, ale antikoncepce selhala. Na interrupci jít nechtěla, a já ji nenutil, i když jsem s rodinou ještě nepočítal. Náš vztah byl trochu jako na houpačce; přítelkyně jednala dost impulzivně a dělala věci bez rozmyslu. To bylo někdy sice fajn, ale nějakou společnou budoucnost nebo děti jsme zatím rozhodně neplánovali. Ale stalo se.
Přítelkyně se přestěhovala ke mně do domu, který mám s rodiči, ale mám své patro a v přízemí dílnu, protože jsem řemeslník a OSVČ. Když byla těhotná, náš vztah byl docela pěkný a klidný; říkal jsem si, že si to snad všechno sedne, a na dítě jsem se moc těšil. Ona také říkala, jak se těší na dítě, že konečně bude mít v životě nějaký smysl a řád. Pak se narodil náš syn, zdravý a pěkný kluk. Všichni jsme měli velikou radost, ale přítelkyni se mateřské povinnosti začaly brzy zajídat. Snažil jsem se jí pomáhat, ale musel jsem také pracovat; pomoc od mých rodičů si přítelkyně moc nepřála, že by jí do všeho moc mluvili a že si to chce dělat po svém.
Když byl synovi rok, začala chodit docela často ven s kamarádkami, nebo alespoň mně tvrdila, že chodí s kamarádkami. Pak jsem ale zjistil, že se schází s jiným mužem. Ona to ani nezapírala; řekla, že ten muž dostal práci v zahraničí a ona se odstěhuje s ním. Řekla mi, ať si syna nechám, ona že za ním bude jezdit, kdykoliv bude moct, a domluvili jsme se, že mi bude posílat měsíčně na syna alimenty. Nic jsme ale nesepsali; byla to jenom naše ústní dohoda. Věřil jsem, že to dodrží; neuměl jsem si představit, že by se matka úplně přestala zajímat o své dítě. Synovi bylo v té době 18 měsíců.
Šťastná rodina postavená na lži: Jak jsem to dokázala
Přítelkyně se odstěhovala před půl rokem; od té doby se neukázala. Peníze poslala dvakrát, pak už nic, jen se vždycky na něco vymlouvala. V poslední době se mnou vůbec nekomunikuje; nebere mobil, na esemesky ani e-maily neodpovídá. Přitom jsem se dozvěděl, že byla na Vánoce u rodičů, ale syn ji vůbec nezajímá. Já sice péči docela zvládám, hlavně díky tomu, že pracuji z domova a také mi hodně pomáhají rodiče, ale i takhle malé dítě něco stojí a všechno táhnu sám. Rodiče mi finančně moc pomáhat nemohou; táta je v důchodu a máma sice pracuje, ale ne na celý úvazek, takže peněz není nazbyt.
Opustila jsem ho kvůli stereotypu, teď ho chci zpět
Dluhy
Nevím, co mám teď dělat. Dnes už bývalá přítelkyně mi dluží docela dost peněz. Navíc mám strach, aby se třeba jen tak zničehonic neobjevila a syna si neodvezla; je na nás zvyklý a my na něj, neumím si představit, že by ho odvezla neznámo kam. Nechtěl jsem to řešit přes úřady, ale je jasné, že expřítelkyně se domluvit nechce a nic dohodnutého nedodržuje. Přemýšlím, že bych si vzal právníka, případně se obrátil na policii, protože sám s ní nic nezmůžu a pro syna i sebe chci alespoň nějakou jistotu.
Tchyně zneužívá mého přítele. On to nevidí, nebo nechce vidět?
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
