Nechápu ženy, které si stěžují na zdánlivé maličkosti ve svých vztazích. Sama jsem si prošla něčím, co bych nazvala skutečným peklem. Několik let jsem žila s mužem, který se ke mně i k mé dceři choval hrozně, a dlouho jsem neměla sílu něco změnit. Když už jsem byla na dně, přišel nečekaný zvrat. Potkala jsem muže, který mi pomohl znovu získat chuť do života, i když náš vztah nakonec nevydržel. Díky této zkušenosti dnes vím, že není důvod spokojit se s málem a nechat si ubližovat.
Přijala jsem jeho syna jako vlastního. Teď musím chránit svou dceru
Krátce po dvacítce jsem otěhotněla s mužem, s nímž jsem neměla vážný vztah. Ani jsem o to vlastně nestála, byl to spíše krátký románek. Přesto jsem se rozhodla si dítě nechat, a narodila se mi krásná dcera. Zůstala jsem svobodnou matkou, a když byly dceři teprve měsíce, našla jsem si přítele, se kterým to od začátku vypadalo vážně. Věřila jsem, že konečně vytvořím úplnou rodinu. Byla jsem zamilovaná, a naše první společné měsíce byly opravdu šťastné.
Jenže když jsme se k sobě nastěhovali, všechno se rychle změnilo. Přítel mě začal neustále kritizovat a dávat mi najevo, že mu na mně něco vadí. Nic z toho, co jsem dělala, mu nebylo dost dobré, přestože jsem se starala o domácnost i o dceru, která pro něj nikdy nebyla „jeho dítětem“. Když jsem od něj potřebovala pomoc, třeba jen krátké pohlídání dcery, odmítal. „To je tvoje věc, tys ji chtěla,“ říkal mi často. Předhazoval mi, že nevydělávám, přestože jsem byla na mateřské. Když jsem navrhla, že bych mohla jít do práce a dát dceru do soukromé školky, odmítl to, protože nechtěl platit školné. Pořád mě shazoval, urážel mě i moji dceru. Říkal, že se za ni stydí, protože je pomalá a hloupá, přestože byla úplně zdravá.
Vím, že nemůžu mít obojí, a tak jsem dala přednost penězům před láskou
V tomto prostředí jsem žila několik let. Každý den byl horší než ten předchozí. Moje sebevědomí klesalo, ztratila jsem veškerou radost ze života. Už jsem ho dávno nemilovala, ale neměla jsem sílu odejít. Pak ale přišla změna. Náhodou jsem potkala muže, do kterého jsem se na první pohled zamilovala. Bylo to vzájemné. Po krátké známosti jsem se rozhodla odejít od svého přítele a vsadit všechno na novou lásku. Bývalý přítel mi vyhrožoval, že se budu ještě ráda vracet, ale já věřila, že teď už to bude jiné.
A opravdu to jiné bylo. Prožila jsem krásný rok, kdy jsem si znovu připadala jako normální žena. Můj nový přítel se ke mně i k mé dceři choval hezky. Bohužel po čase dospěl k tomu, že se na rodinný život ještě necítí. Upřímně mi to řekl a využil pracovní nabídku v zahraničí. Rozešli jsme se jako přátelé. Nechal nás ještě nějaký čas bydlet v jeho bytě a dokonce platil nájem, dokud jsem si nepostavila život na vlastní nohy.
Rodina říká, že bych se neměla rozvádět. Oni ale netuší, jak trpím
I když náš vztah neskončil šťastně, jsem mu nesmírně vděčná. Pomohl mi se zvednout a znovu najít sebevědomí. Díky němu jsem získala sílu postavit se na vlastní nohy. Dcera už chodí do školky, já mám práci a pronajala jsem si byt. Partnera momentálně nemám, ale nevadí mi to. Chci si počkat na někoho, kdo bude opravdu stát za to. Nehodlám nic uspěchat – kvůli sobě ani kvůli své dceři.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
