Nikdy jsem nebyla žádná krasavice. Už od dětství mě provázel pocit méněcennosti, a teď, když čekám dítě, se bojím, že můj partner jednou odejde za někým hezčím. Myslím si, že mě drží jen proto, že mu vyhovuje, jak se o něj starám, ale lásku a obdiv od něj necítím.
Od malička jsem zažívala posměšky od spolužáků. Kluci mě ignorovali, a když už si mě všimli, bylo to kvůli nějaké ošklivé poznámce. Holky ze třídy se bavily o mé postavě, kterou jsem považovala za úplně normální, ale podle nich byla vždycky špatná. První přítel přišel až v šestnácti letech. Nebyl to žádný hezoun, ale byl ke mně milý. Vydrželo nám to sotva osm měsíců, pak mě opustil kvůli jiné holce.
Dopis odhalil tajemství, které manžel přede mnou skrýval
Nevzdávala jsem to. Chodila jsem s kamarádkou na diskotéky a doufala, že si někoho najdu. Když mě nikdo neoslovil, zkusila jsem to sama. Jenže většina kluků se pod nějakou záminkou vykroutila nebo zmizela, a ti, kteří o mě měli zájem, byli slizcí starší muži. Cítila jsem se ponížená. Když jsem se kamarádkám svěřila, shodly se, že mi rozumí, ale že si prostě musím počkat na někoho normálního.
Ve svých devatenácti letech jsem se seznámila s mužem, který se mi opravdu líbil. Zdálo se, že konečně přišla moje šance na normální vztah. Jenže brzy jsem zjistila, že si mě vybral hlavně proto, aby nemusel žárlit a měl jistotu, že mu budu věrná a vděčná. Nikdy mi neřekl, že mu připadám krásná. Naopak mě držel v ústraní – mezi své přátele mě nebral, jeho rodinu jsem nikdy nepoznala. Tvrdil, že se s rodiči nestýká, ale spíš jsem měla pocit, že se za mě stydí.
Teď je mi šestadvacet a čekám s ním dítě. O svatbě nechce ani slyšet, takže spolu jen žijeme. Když někam jdeme, drží si odstup, nikdy mě neobejme ani nevezme za ruku. V noci se mu vyhýbám, protože jeho dotyky mi už dávno nic neříkají. Občas se cítím, jako bych byla jen spolubydlící, která mu vaří, uklízí a stará se o domácnost. I během vztahu mě otravovali muži, kteří mě svými nechutnými návrhy úplně znechutili. Nejhorší bylo, že si mě dobírali i ožralové na ulici.
Odmítla jsem ho, teď mi šéf dělá ze života peklo
Rozhodnutí
Teď, když jsem těhotná, stále přemýšlím, co se mnou bude dál. Často mě trápí myšlenka, že až mě jednou opustí, zůstanu úplně sama. Mám vůbec šanci, že bych si někdy našla někoho, kdo mě bude mít rád i s dítětem? Nikdy jsem nebyla hezká, peníze nemám. Umím sice vařit a postarat se o domácnost, ale co z toho, když to na první pohled nikdo nepozná? Mám strach z budoucnosti a připadám si jako ve slepé uličce.
Místo radosti mi dítě vzalo svobodu. Přítel o tom nemá tušení
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
