S přítelem jsme spolu téměř deset let. Jemu je šestatřicet let, mně o čtyři roky méně. Máme zajímavé a dobře placené práce ve stejném oboru. Poznali jsme se jako kolegové v jedné nadnárodní společnosti. Krátce po začátku našeho vztahu jsem dala výpověď a začala pracovat externě pro více firem. Oba aktivně sportujeme, rádi cestujeme a neustále se vzděláváme ve svém oboru. Vedeme životní styl, který nám vyhovuje, a dlouhou dobu jsme byli spokojení.
Rodina říká, že bych se neměla rozvádět. Oni ale netuší, jak trpím
Na začátku vztahu jsme se dohodli, že děti mít nechceme. Ani jeden z nás neměl ideální rodinné zázemí – přítel vyrůstal bez otce a moji rodiče se rozvedli, když jsem byla malá. Ani manželství pro nás nebylo důležité, shodli jsme se na tom, že se brát nebudeme.
Já svůj názor nezměnila. Všechny moje kamarádky už děti mají, a i když je občas hlídám nebo s nimi někam zajdu, mateřský cit ve mně nikdy nevzklíčil. Naopak, když se vrátím z takových akcí domů, užívám si klid a ticho. Jsem si jistá, že být matkou není moje poslání. Dokonce se mi někdy děti přímo hnusí.
Manžel mi nabídl nový začátek. Ale miluju někoho jiného
Jenže nedávno začal přítel naznačovat, že možná změnil názor. Mluvil o tom, jak by bylo hezké mít dítě, že by každý měl mít svého pokračovatele. A nakonec mi řekl, že by děti mít chtěl.
Zatím předstírám, že o tom přemýšlím. Říkám mu, že se mateřství nebráním a že si musím promyslet, jestli jsem na tak velký krok připravená. Ale uvnitř vím, že děti nechci a nikdy chtít nebudu. Přítel je ale skvělý chlap, lepšího bych asi těžko našla. Mám strach, že když mu řeknu pravdu, rozejdeme se. A to nechci, protože si náš vztah opravdu vážím a mám ho ráda.
Nevím, co mám dělat. Nechci ho ztratit, ale nemůžu ani ignorovat svoje pocity. Představa mateřství mě děsí. Náš vztah bych chtěla zachránit, ale dítě si prostě neumím představit. Přemýšlím, jestli se něco změní, pokud bych dítě měla – jestli se ve mně třeba něco probudí a nakonec budu šťastná. Ale ta představa se mi zdá nereálná.
Nemám kontrolu nad svými penězi. Přítel mi bere všechno
Jsem v pasti. Bojím se, že pokud mu přiznám pravdu, čeká nás rozchod. Ale pokud budu dál lhát, náš vztah to stejně nakonec zničí. Musím se rozhodnout – buď se smířím s tím, že budu bez něj, nebo risknu, že jednou nebudu šťastná, když se kvůli němu rozhodnu mít dítě, které vlastně vůbec nechci.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
