Když jsme se s manželem seznámili, jeho maminka už nežila. Zemřela po dlouhém boji s vážnou nemocí, sotva jí bylo něco málo přes padesát. Tchán zůstal sám a už se nikdy neoženil ani si nenašel žádnou přítelkyni. Mysleli jsme si, že stále truchlí po své ženě, protože s ní měl podle manžela hezký vztah. Bydlel nedaleko od nás, a protože jsme chtěli, aby měl blízko k vnučce, pravidelně jsme se navštěvovali.
Zpočátku jsme spolu dobře vycházeli. Byl milý, pozorný, a já jsem měla radost, že je takový vztah s tchánem možný. Jenže postupem času jsem si začala všímat něčeho zvláštního. Při různých příležitostech, třeba na oslavách, mě držel za ruku déle, než bylo běžné, a díval se mi upřeně do očí. Zpočátku jsem to ignorovala, říkala jsem si, že si to možná jen špatně vykládám. Ale jeho chování se stupňovalo. Po narození dcery začal být troufalejší – několikrát mě plácl po zadku nebo pronesl narážky, které byly často velmi dvojsmyslné.
Začalo mi to být nepříjemné, a tak jsem o tom řekla manželovi. Byl z toho v šoku, ale brzy si všiml, že mám pravdu. Promluvil si s otcem a varoval ho, že pokud to nepřestane, nebudeme se s ním vídat. Tchán se omluvil a slíbil, že už to neudělá. Po nějaký čas se choval normálně a my jsme si mysleli, že je problém vyřešen.
Jenže nebyl. Po několika týdnech mi tchán začal posílat erotické esemesky, některé byly velmi explicitní. Byla jsem v šoku. Neodpovídala jsem, ale zprávy chodily dál, někdy i několikrát denně. Dokonce mě začal prosit o nahé fotografie. Když jsem pochopila, že to nepřestane, ukázala jsem zprávy manželovi.
Manžel okamžitě za otcem jel a pohádal se s ním. Mysleli jsme si, že to už bude definitivní konec, ale místo toho se situace ještě zhoršila. Tchán přestal psát, ale začal mě pronásledovat. Chodí před náš dům, kde stojí celé hodiny a sleduje naše okna. Jakmile má manžel přijít z práce, zmizí. Když jdu s dcerou ven, často se k nám připojí a vymlouvá se, že se chce podívat na malou, ale přitom upřeně sleduje mě. K nám domů už si netroufne, ale jeho přítomnost venku mě děsí.
Strach
Bojím se, co by se mohlo stát, kdyby manžel musel odjet a já zůstala doma sama jen s dcerou. Manžel sice přichází brzy z práce, ale každý den žiju ve strachu. Jsem zoufalá a nevím, co dělat. Navíc mě trápí i to, že se tak zničily vztahy mezi manželem a jeho otcem, protože do té doby spolu vycházeli velmi dobře.
Přemýšlela jsem, jestli jsem někdy něco udělala špatně, jestli jsem mu nedala nějakou falešnou naději. Ale na nic takového jsem nepřišla. Vždycky jsem ho vnímala jen jako tchána a dědečka naší dcery, nikdy nic víc. Byla bych ráda, kdyby se vzpamatoval a my nemuseli podnikat žádné razantní kroky, ale obávám se, že bez zásahu už se situace nevyřeší. Manžel dokonce mluví o tom, že podá trestní oznámení.
