Měla jsem hodného manžela, který byl spolehlivý a dával naší rodině jistotu. Jenže po pěti letech manželství jsme se ocitli v krizi. Přestali jsme spolu sdílet každodenní věci a vzdálili jsme se od sebe i v ložnici. Náš syn měl tehdy tři roky a já jsem se cítila osamělá. Proto jsem občas vyrazila s kamarádkami někam ven. A právě při jednom takovém večeru jsem na baru potkala pohledného a charismatického muže. Začali jsme si psát a postupně trávili stále víc času spolu – u kávy, na procházkách, až se z toho stalo něco mnohem víc. Byla jsem zamilovaná a najednou jsem měla pocit, že znovu žiju.
Můj nový přítel na mě začal naléhat, abych se rozvedla. Tehdy jsem si uvědomila, že nechci syna připravit o otce a rozhodla se vztah ukončit. Jenže v tu chvíli jsem zjistila, že čekám dítě. S manželem jsem už dlouho nespala, takže jsem hned věděla, kdo je otcem. Když jsem mu všechno přiznala, byl ochoten mi odpustit, ale jen pod podmínkou, že půjdu na potrat. To jsem odmítla. Sbalila jsem se a odešla k příteli.
Zpočátku bylo všechno krásné. Přítel byl nadšený, že budeme žít spolu, a těšil se na miminko. Choval se hezky jak ke mně, tak k mému synovi. Myslela jsem, že jsem konečně našla to pravé štěstí. Narodil se nám syn a já podala žádost o rozvod. Bývalý manžel se choval velmi rozumně – se synem trávil čas, bral si ho pravidelně k sobě a dokázali jsme se na všem bez problémů domluvit. Věřila jsem, že mě čeká nový, šťastný život.
Jenže realita byla jiná. Po narození našeho syna se můj přítel úplně změnil. Přestal mít zájem o rodinu, začal trávit čas s kamarády, chodil do kaváren, do fitka, na fotbal, a často jezdil na výlety. O děti se téměř nestaral – o našeho malého syna neměl skoro žádný zájem a staršího si úplně přestal všímat. Jediné, co přispívá, je nájem, jinak si všechno kupuje jen pro sebe. Mám pocit, jako bych žila s bezstarostným studentem, který nechápe, co znamená být rodičem a partnerem.
Před několika týdny za mnou přišel můj bývalý manžel s nabídkou, která mě zaskočila. Řekl mi, že mě stále miluje, že se k němu můžu vrátit a on klidně adoptuje mého druhého syna. Byla jsem dojatá, najednou tu zase byl ten spolehlivý chlap, na kterého jsem se vždy mohla spolehnout. Vím, že návrat k němu by byl rozhodnutí z rozumu, protože ho už nemiluji. Mé city patří současnému příteli, i když vím, že rodinný typ z něj nikdy nebude.
Rozhodnutí
Teď se cítím úplně ztracená. Vrátit se k bývalému manželovi a pokusit se s ním vybudovat novou rodinu, i když pro něj už nic necítím? Nebo zůstat s mužem, kterého miluji, ale který mě nechává ve všem samotnou a nechová se jako otec? Každá možnost má své pro i proti a já nevím, kterou cestou se vydat. Bojím se, že ať se rozhodnu jakkoliv, nebudu šťastná.
Vím, že nemůžu mít obojí, a tak jsem dala přednost penězům před láskou
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
