Velmi si vážíme našich čtenářů i Vás, kteří se s námi dělíte o své kreativní výtvory. Motivovali jste nás k tomu, abychom s některými z Vás udělali krátký rozhovor, a také abychom rozšířili povědomí o umění. Vezmeme Vás s námi na místa plná originality.
Yveta Drahošová je umělkyně s vášní pro kreativitu a jedinečnost. Mezi její díla patří krásné koberce vyrobené technikou tuftingu a zázračné origami kolotoče s jeřáby, které bývají symbolem štěstí a dlouhého života. Maluje také abstraktní obrazy vyjadřující její momentální prožívání, rozpoložení.
Další skvělé inspirace na recepty a tvoření do Vaší domácnosti naleznete na naší facebookové stránce Prima Inspirace.
Na začátek Vás poprosím, řekněte čtenářům něco málo o sobě.
Krásný den všem přeji. Jmenuji se Yveta, ale používám pseudonym amY. Původem jsem z Litomyšle, ale již během studií jsem chtěla do Prahy, takže jsem si splnila svůj první malý sen. V Praze žiji již několik let, konkrétně na Žižkově, ale pravdou je, že v současné době mě to spíš táhne k přírodě a mimo ruchu velkoměsta. Takže víkendy trávím mimo Prahu. Mojí velkou láskou je hudba, zajímá mě seberozvoj, ráda čtu a miluju přírodu, sluníčko – takže dlouhé zimní večery snáším těžce. Nemám ráda pavouky a co z duše nesnesu, je násilí.
Představte nám, čemu se věnujete a co vyrábíte. Pokud vím, není to pouze jedna činnost.
Mojí největší zálibou v současnosti je ruční výroba koberců menších rozměrů. Dále také maluji obrazy a v neposlední řadě vyrábím origami kolotoče splněných přání.
To zní zajímavě. Můžete nám jednotlivou tvorbu trochu více popsat. Začněme výrobou koberců tedy. Co vás k tomu vedlo?
Roky jsem pracovala jako týmová asistentka. Takže rozmanitá práce s mnoha činnostmi, ale převážně to byla práce za počítačem, s tabulkami, apod. S přibývajícími roky mi docházelo, že ač mě tato práce z počátku bavila, přestávala mi dávat smysl. Byla to téměř práce snů. Jako zaměstnanec jsem měla vše, co by si člověk mohl přát. Báječné kolegy, lidsky smýšlející nadřízené, krásnou mzdu, fajn benefity, nádhernou novou kancelář s panoramatickým výhledem… Jenže uvnitř jsem byla nešťastná. V zaměstnání jsem leckdy počítala každou minutu a došlo mi, že takto žít nechci. Nevěděla jsem, co se životem, ale management mi tehdy dal prostor a já v sobě mohla objevit tvůrčí duši, kterou naplňuje, když v jejích rukách vzniká něco nového, hezkého, jedinečného. Naplňuje mě, když na konci dne vidím reálný výsledek své práce. Něco mi pod rukama vzniká. Nikdy jim za tuto možnost nepřestanu být vděčná. Rozhodnutí odejít ve mě zrálo dlouho a nebylo to jednoduché. Nakonec jsem ale podala výpověď a ukončila letitý pracovní poměr. Ale to, že budu vyrábět koberce, to nebyl záměr. Tehdy jsem to ještě nevěděla. Chtěla jsem si odpočinout od svého stereotypního nenaplněného života a setrvat v klidu. Víte, myslím, že lidé mají tendenci stále něco plánovat, někam ten život směřovat, ale já jsem si ověřila, že život plyne i bez vašeho přičinění a že je leckdy dobré uklidnit mysl a počkat, co k Vám samo přijde. Lidé, věci i činnosti si vás najdou sami. Vy v podstatě nemusíte nic. Jen být tomu otevřený, poslouchat intuici, netlačit na pilu, ale současně se držet svého záměru.
Po ukončení pracovního poměru jsem si tedy dala nějaký čas sama pro sebe a právě v této době, kdy ze mě opadly povinnosti a stres, mi do života přišel tufting. To je oficiální název techniky výroby těchto koberců. Hned jsem věděla, že to je TO. Absolvovala jsem kurz, kde mě vše podstatné naučili a nyní čas při práci letí neskutečně rychle. Dělám nyní to, co mě baví a věřím, že lidé tuto moji práci ocení a budou z výsledků stejně nadšeni jako já.
Můžete nám popsat proces výroby a co je k tomu zapotřebí?
Tufting je v podstatě výroba textilií formou všívání příze do textilního podkladu. Základní vybavení pro výrobu koberců je tufting gun. Jedná se o elektrický strojek pomocí něhož se všívá příze do plátna, které musí být napnuté v rámu. To je základ. Byla jsem udivena, že v Čechách není možné koupit hotový rám k této činnosti. Pouze jen komponenty a vše si musíte sestavit sami doma. Vařit umím myslím obstojně, ale s vrtákem mi to moc nejde. Naštěstí můj přítel je tesař, vyrábí oblíbené Tiny housy, (IG vyroba_tiny_house), takže mi vyrobil přesně takový rám, jaký jsem si přála. Je dokonce i polohovatelný, což je velká výhoda, kterou každý tufter jistě ocení. Tufting asi jako každá tvůrčí činnost začíná nápadem. Buď mám vlastní nápad, nebo mi zákazník pošle obrázek, který bych chtěl mít doma v podobě koberce. Ten si já naformátuji a pomocí dataprojektoru si ho promítnu na plátno a vzor si obkreslím. Pomocí pistole potom všívám přízi do plátna, dokud není celá předloha hotová. Po dokončení je nutné rubovou stranu koberce zafixovat lepidlem a přiložit podkladovou látku. Poté se hotový motiv z plátna vystřihne a jako poslední část výroby je finální zastřihování kontur. K tomu se používá strojek, díky němuž vystříháváte na koberci kontury a vzniká tím 3D efekt. Pokud se jedná o složitý motiv, tak to někdy zabere mnohem více času než samotné všívání. Je to opravdu pečlivá práce, ale díky ní koberec jakoby ožije.
Zrovna dnes jsem dokončila jeden opravdu originální vzor. Zákazník si tento koberec přál vyrobit do své hudební zkušebny pod svoji soupravu bicích. Takové zakázky mě baví. Je to jedinečné, s vlastní iniciací zákazníka, ale samozřejmě je to trochu pracnější.
Nyní mě zajímá malba. Kdy jste začala s malováním obrazů a co Vás k tomu vedlo?
Malování ke mě přišlo před lety, když jsme byli všichni nedobrovolně uvězněni ve svých domovech. Pro mě osobně to bylo velmi těžké období. Omezení kontaktu s lidmi a když už nějaký kontakt byl, bylo to někdy dost psychicky náročné a zažívala jsem velmi napnuté situace. Měla jsem pocit, že musím něco dělat. Jenže úklid domácnosti příliš nezabíral, začala jsem tedy běhat a celkově víc sportovat, což bylo super, ale stále to nebylo ono. Napadlo mě, že bych si koupila barvy, plátno a štětec a něco si namalovala. Byla to tehdy pro mě skvělá terapie. Když jsem se ponořila do malování, zjistila jsem, že uplynulo několik hodin a já na nic nemyslela. V hlavě prázdno, jen jsem se zkrátka soustředila na to, co maluji. Můj záměr byl pouze se zabavit nějakou činností, abych se nezbláznila. Rozhodně jsem neměla ambice své obrazy někde vystavovat, natož prodávat.
Čím jsou podle vás Vaše obrazy jedinečné?
Nepoužívám barvy s přídavkem zlatých plátků, ani rámy ze dřevin sekvojů z Yosemitského parku. Používám běžně dostupné malířské vybavení. Ani techniku nemám unikátní a nemůžu říct, že stále stejnou. Mé obrazy jsou jedinečné asi právě v tom, že nikdy nevím dopředu, co z daného obrazu vzejde a jaký bude jeho výsledný vzhled. Je to intuitivní práce, která vzniká z napojení sama na sebe. V podstatě se jedná o momentální prožívání, které zhmotním pomocí barev na plátno. Vyjádřím nějakou emoci, nějaké rozpoložení. Proto maluji abstraktní obrazy. Nejsou zde žádné omezení, žádné limity.
A co je na tom zajímavé, že daná emoce, se kterou obraz tvořím, pak rezonuje s lidmi, kteří se na obraz dívají. Myslím si, že jsem velmi vnímavá osoba a všimla jsem si, že každý obraz si najde svého kupce. Obraz, který maluji v nějakém rozpoložení nebo emoci, zaujme osobu, která to, co já jsem namalovala, právě prožívá. Samozřejmě ze své úrovně. Ale několikrát se mi již toto potvrdilo, když jsem se s lidmi, co se o mé obrazy zajímali, povídala. Výběr vašeho obrazu není náhoda!
Byly Vaše obrazy už součástí nějaké výstavy?
Ano, měla jsem to potěšení mít výstavu svých obrazů v kavárně v Národním památníku na Vítkově v Praze. Tehdy jsem tam své obrazy umístila tak trochu v tichosti, bez vernisáže. Výstava měla ale moc hezký ohlas a proto letos plánuji druhou výstavu, tentokrát již s vernisáží. Uskuteční se na konci léta a bude opět v Praze. A nebudou vystaveny pouze obrazy.
Nedlouho poté jsem dostala příležitost vést workshop malby na tvořivém coworkingovém týdnu v malebné chalupě Podhora ve východních Čechách (IG retreaty_Podhora), co bylo skvělé místo uprostřed přírody a sešla se tam moc prima parta lidí. To místo je magické. Byla jsem tam několikrát a doufám, že se tam opět někdy vrátím. Byla to paráda a také velká výzva pro mě, ale povedlo se to na jedničku. Všichni si to myslím užili.
Vyrábíte koberce a malujete obrazy i na přání zákazníků?
Co se malby týče, tak spíše ne. V tomto směru jsem dost opatrná. Tím, že je to nějaký můj niterní proces, nechci v tom mít moc mantinelů. Takže pokud by někdo chtěl nakreslit domek s polem slunečnic, asi mu nevyhovím. Mohu se však se zájemci domluvit na velikosti obrazu a jejich preferované barvy. Musí mi ale důvěřovat a nechat mě a vesmír vytvořit pro ně něco speciálního, co bude opravdu jen jejich. Do techniky a způsobu svého vyjádření si nerada nechávám mluvit. Ale vše je v podstatě na domluvě. Mám ráda výzvy, takže když by přišla nějaká zajímavá poptávka, můžu zkusit vystoupit ze své komfortní zóny.
Koberec samozřejmě na přání zákazníků vyrobím. Zde je to pravý opak. Někdo má oblíbenou kreslenou postavičku, hrdinu z pohádky či filmu nebo chce nějakým způsobem doladit svůj interiér. Je možné vyrobit i logo firmy do kanceláře nebo jednací místnosti. Ale i v tomto směru mám v budoucnu v plánu vyrábět koberce osobité, dle mých osobních návrhů. Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem vlastně v poslední době vyměnila štětec za pistoli a barvy za přízi. Ale stále maluji.
Řeknete nám něco o origami kolotočích? Jak to vzniklo a co to vlastně je?
Jedná se o takovou menší konstrukci, která je podobná kolotočům nad dětskou postýlku, na jejímž konci jsou zavěšené origami jeřáby. V Japonsku mají velkou tradici a bývají symbolem štěstí a dlouhého života. Legenda praví, kdo jich složí na tisíc, tomu se splní jedno přání. Před lety jsem totiž měla ve skládání jeřábů takovou “kratochvíli”. Tehdy jsem skládala opravdu hodně a tím pádem jsem měla i tu čest, že jsem mohla přispět nemálo jeřáby na projekt mé kamarádky (IG wcelka_art), která obnovovala část interiéru Klubu Centrála v Praze. Ona vlastně byla první umělecká duše, která mi protnula život. Maluje, vyrábí papírové květiny, tvoří sochy… Poskládala jsem jich do té doby několik set a jelikož jsem velký snílek a manifestace přání je takový můj koníček, řekla jsem si, že ten tisíc dám a začnu znovu od nuly. Jenže když se tak stalo, nevěděla jsem, co s jeřáby dělat a tak jsem se vydala do Královské zahrady pražského hradu, kde jsem si vybrala jednu speciální lavičku na krásném místě a tam jsem své ručně poskládané jeřáby dávala kolemjdoucím za objetí. Mělo to neskutečný úspěch a dodnes na tento den s láskou vzpomínám. Hlavně děti z té hromady ptáčků byly u vytržení.
Nápad vyrábět kolotoče mi vnukla vlastně moje kamarádka. Celé to vzniklo v době, kdy mé kamarádky jedna za druhou měly děti a já nechtěla kupovat stále dokola jen chrastítka, dupačky a kousátka. Chtěla jsem darovat něco originálního, co je ze mě. Já osobně totiž miluji dostat ručně vyrobený dárek. Dříve to bylo běžné, ale dnes se to už moc nevidí. V první řadě jde o nápad a pak čas. Víte, zajít do obchodu a někde něco koupit, je sice hezké, ale já osobně nejvíc ocením dárky, kde je očividné, že člověk nad darem strávil víc času, než jen 30 minut v obchodním centru. Nejde tak o finanční investici jako spíše o časovou. Nic hodnotnějšího než je čas, nikdo z nás nevlastní! Kolotoče vyrábím v libovolných barvách a i velikostech. Vše záleží na přání zákazníka, aby mu kolotoč v dětském pokoji, ložnici či pracovně prostorově vyhovoval a barevně ladil. Ale umístit ho lze kamkoli. Na verandu nebo i do garáže. Mnou vytvořený kolotoč má 8 origami jeřábů = 8 přání. Každý máme spousty přání, ale ruku na srdce, když se zamyslíme, některá z nich nejsou až tak důležitá. Je důležité si svá přání dobře promyslet a formulovat. Číslo osm je opravdu dostatečné. Nehledě na to, že ležatá osmička značí nekonečno.
Kde se dají vaše produkty koupit?
Jelikož jsem na začátku této své cesty, webové stránky prozatím nemám, ale jistě časem vzniknou. Prozatím je asi nejlepší způsob mě kontaktovat na mém IG účtu: orig_amy. Zde zveřejňuji svoji tvorbu a střípky ze svého života. Časem zde budou k nalezení i informace o plánované výstavě mé tvorby. Nebo je také možnost emailem artbyamy@seznam.cz.
Nějaké slovo závěrem. Chtěla byste našim čtenářům něco vzkázat?
Není vám v něčem dobře? Bojíte se udělat nějakou změnu ve svém životě, protože máte obavy, že změna bude spíše k horšímu než k lepšímu, tak raději setrváváte v něčem, co vás netěší nebo dokonce stresuje? Moje rada zní: čím víc se toho bojíte, tím spíše to musíte udělat. Za strachem se totiž skrývá život. Život je neutuchající proud, neustálá proměna. Jakmile člověk stagnuje, tak umírá.
Já jsem se rozhodla žít. Nevím, co bude za rok, natož za deset let, ale nyní dělám to, co mě baví a dělá radost druhým. Vstávám každé ráno s chutí do práce a těším se, co mi nový den přinese. Jak říká jedno staré přísloví: “Strach zaklepal na dveře. Odvaha otevřela a za dveřmi nikdo nebyl.” Přestaňte se bát a žijte. A budu ráda za vaši jakoukoli podporu v tom, co dělám. Ono totiž co do prostoru vložíte, to se vám vrátí.
Mějte rádi!
