Rádi bychom Vám poděkovali, že se s námi i nadále dělíte o výsledky své tvorby. Proto jsme se rozhodli podpořit vaše tvůrčí úsilí i jinak než jen zveřejněním na Facebooku. Některé z Vás jsme požádali o krátký rozhovor, aby se i naši čtenáři mohli v tomto uměleckém směru trochu inspirovat.
Dnešní rozhovor věnujeme Haně, která se kromě tvorby oblečení věnuje také fotografování. Do svých vášní se vkládá naplno, což je znát i na její výtvorech. Její výtvory se pyšní sukněmi plnými různých barev a jedinečnost jim opravdu nechybí.
Další skvělé inspirace na recepty a tvoření do Vaší domácnosti naleznete na naší facebookové stránce Prima Inspirace.
Na začátek Vás poprosím, abyste se nám představila.
Narodila jsem se v roce, kdy v Praze poprvé zpíval Johnny Cash. V pěti letech jsem chtěla být bílá princezna, co spí na stromě v houpací síti. Pak jsem ale dostala rozum a chtěla jsem být cikánka, co hádá z ruky. Jelikož mi to ve škole vždycky šlo, moc jsem neuvažovala nad tím, čím bych chtěla být.
Vystudovala jsem užitou geofyziku, což je obor na pomezí technické vědy a aplikovaného čarodějnictví. Po třicítce vystrčila zoubek počínající krize středního věku a začala jsem přemýšlet nad tím, že bych ještě něco vystudovala.
Vždycky mě to táhlo ke knihám (jsem vášnivá čtenářka, ale miluju grafiku, fonty, ilustrace) Měla jsem malé děti, práci a málo času. Šla jsem aspoň na kurz ruční knižní vazby a tam jsem objevila…látky z Ameriky!
“Látka” na první pohled. Svázala jsem jen ty dvě knihy na kurzu a od té doby šiju a šiju. A k online prodeji patří i fotografování. Fotila jsem vždycky, ale až díky mé značce Tři kavky jsem nalezla svůj styl a výraz.
Můžete nám představit svou tvorbu? Čím se zabýváte?
Naprostým základem mojí šité tvorby, jsou sukně. Úplně, ale úplně nejradši šiju na malé princezny ve školkovém věku. Protože malé holčičky se neohlíží na názor ostatních, nosí barvy, které se jim líbí a nehlídají ani praktičnost ani cenu (koneckonců princezny mají na takovéhle věci lidi). A samozřejmě, šiji sukně i na velké holky, ale jen na takové, které se nezapomněli radovat ze života.
Sem tam se objeví i nějaké šaty. A pak různé drobnosti. Poslední dobou skoro víc fotím, než šiju. Portréty, produkty, zátiší a pro mě překvapivě, vracím se zpátky na začátek. Fotím krajiny. A fotím svojí módu na pečlivě vybraných místech. Dřív to bylo tak, že jsem něco ušila a přemýšlela jsem, jak to budu fotit. Úplně se mi to otočilo. Mám už většinou nejdřív vymyšlenou fotku, lokalitu, a pak až přemýšlím, co bych měla ušít, aby to celé zaklaplo dohromady.
Kdy jste začala navrhovat a vytvářet oblečení a jak jste se k tomu dostala?
První opravdová (a nositelná) věc, co jsem kdy ušila, byla zavinovací patchworková sukně, ušitá někdy na gymnáziu (jajaj to už je let). A patřil k ní i batůžek. Jen tak, bez střihu. Pro mě bylo vždycky důležité, co nosím. Jako studentka jsem na krásné věci neměla peníze a později už mi to, co se nabízelo v obchodech, přišlo zas nějaké unylé. Asi kdyby se daly koupit sukně podle mých představ, asi bych nikdy šít nezačala.
Na mojí cestě mi dost pomohl patchworkový kurz. Protože tam jsem se naučila používat hlavu, žehličku a špendlíky. Prostě když to někde chcete ufiknout, a pak sešít, je potřeba počítat s přídavkem na švy. Všechno si pořádně vyžehlit a sesadit. To je celé, nic na tom není.
Můžete nám říci více o materiálech, které používáte?
Miluju luxus. Opulentní, ekologický. Snažím se preferovat materiály z evropského rybníčku a s certifikáty. No ale nejradši ze všeho, šiju z hedvábí (a to teda evropské není ani trochu), snažím se, co to jde, využívat nějaké ty syrovější a udržitelnější formy (hrubé přírodní matky a pod). A dupion, ten asi potkáte nejvíce.
Dále miluju vlnu (jasně, že bio a merino). A různé kvalitní bavlněné materiály. Preferuji tkané (tedy nikoliv tištěné) vzory co nejlokálnějšího původu. Ale přiznávám se, že designovým plátnům z Ameriky, nedokážu odolat. A pak je tu ještě len. Ten má rozumově všechny nej, snažím se ho využívat, co to jde, ale mé srdce prostě patří k hedvábí. A modrotisk, na ten nesmím zapomenout. Všechno doplňují krásné stužky, krajky a skleněné knoflíky.
Je Tři kavky Vaše práce, nebo Váš koníček?
Není to koníček, ale není to ani moje zaměstnání. Šití je moje životní vášeň.
Můžete nám přiblížit výrobní proces Vašich výrobků?
Jsem maximalista. Nic nevymýšlím. Prostě jen dávám tvar obrazům, co mám v hlavě. Alespoň některým. Nedá se to všechno zvládnout.
Úplně nejraději ze všeho, teda snad ještě krom nakupování těch nejkrásnějších látek, stříhám. Nepoužívám střihy ani nákresy, prostě nějak vím, co bych chtěla a jen si kreslím křídou v tužce značky na látku.
Nastříhám toho vždycky hodně, několik různých variant. Pak to dám na hromadu, že to příště ušiju. Čas od času se mi hromada sesype, neklamné znamení, že je potřeba zas něco ušít. Jenže už nevím, co vlastně k čemu patřilo, leckdy to poskládám úplně jinak, než jsem měla původně v plánu. Taky dost záleží na roční době a momentální náladě. Ty nejlepší a nejoriginálnější kousky vznikají z chyb. Z míst. Kdy nevím, jak dál.
Čím jsou podle Vás Vaše produkty výjimečné/zajímavé?
Všechno jsou, ani mnou, neopakovatelné originály. Šiju s láskou a životní vášní. Věřím, že ta vložená energie do věcí, je vidět.
Čím se při navrhování oblečení inspirujete?
Dost na mě působí roční doby, a s tím se trochu proměňuje styl, ale cyklicky, stačí si počkat na další vlnu. Na jaře se pomalu vkrádá zelená, syté barvy a květinové vzory. V létě i já tak trochu tíhnu ke zjednodušení a minimalismu, len, pruhy a tlumené, chladnější barvy.
No a s podzimem to vybuchne. Vrstvení, volány, těžší materiály, syté barvy a výrazné vzory. O adventu trochu uberu barev a přidám na luxusu (ideálně zlatavé hedvábí )…no a když se po Hromnicích vzbudím ze zimního spánku, je zase čas na ty květinové vzory.
Jaká je následná péče o Vaše oblečení?
Ideálně prát na 30°C a nutné je šetrné odstřeďování. Sušit volně (nikoli v sušičce, kdy se látky odírají) a povětšinou nutno vyžehlit. Výrobky s hedvábím doporučuji prát v prášku na vlnu (je to taky živočišné vlákno) a dávat aviváž (stačí ocet), který navrací hedvábí lesk. Vypadá to možná složitě, ale při správné péči vydrží sukně jako nová několik sezon.
Šijete také na přání, podle představ zákazníka?
Tak na půl. Nejsem schopná, či spíše nechci, vykročit ze svého stylu. Ideál je pro mě, když se nejdříve potkáme (třeba na portrétním focení), poznáme se. A já pak „zhmotním“ esenci zákaznice do svého modelu.
Máte oblečení v konfekčních velikostech, nebo jste schopni ušít i něco na míru?
Hotové věci jsem povětšinou schopná trochu poupravit. Na míru šiju některé dražší kousky, kdy se jedná o podobnou sukni, časti v jiné barevné variaci, na míru zákaznici. Ale nedělám klasické kolekce. Šiju originály.
Máte do budoucna nějaké plány, například rozšířit svojí tvorbu?
Vždycky, když se ohlédnu zpět, jsem překvapená, kde jsem se to vlastně ocitla. Takže těžko dávat nějaké predikce. Ale chci se věnovat více focení, líbila by se mi dlouhodobější spolupráce se šperkařkou, co je na stejné vlně. A šití složitějších modelů. A taky pořádně rozmáchlých sukýnek pro holčičky, protože tam jsem nejvíc doma.
Kde se dají Vaše výrobky zakoupit?
Všechny moje různorodé aktivity zastřešují stránky: trikavky.cz nebo Fler shop: www.fler.cz/3-kavky.
Chtěli byste našim čtenářům říci ještě něco, co jsme nezmínili?
Dovolte si být krásné. Tady a teď. Protože Vy za to stojíte. Přestaňte se ohlížet na módní trendy, či názory ostatních. Zkuste si vzpomenout, co jste toužili nosit, když jste byly malé…
