Velmi si vážíme našich čtenářů i Vás, kteří se s námi dělíte o své kreativní výtvory. Motivovali jste nás k tomu, abychom s některými z Vás udělali krátký rozhovor, a také abychom rozšířili povědomí o umění. Vezmeme Vás s námi na místa plná originality.
Za touto značkou, která se věnuje výrobě cínových šperků s drahými kameny, stojí Helena Petáková. V dnešním rozhovoru nám prozradí, co výroba cínových šperků obnáší a jak může změna zaměstnání rozšířit nové obzory a nasměrovat duši.
Další skvělé inspirace na recepty a tvoření do Vaší domácnosti naleznete na naší facebookové stránce Prima Inspirace.
Na začátek Vás poprosím, abyste se nám představila.
Cínované šperky vyrábím pod jménem Arthela. V osobním životě jsem Helena Petáková, bydlím a tvořím v domku na okraji Prahy, kde se teď na kraji léta starám také o záhony růží, o rajčata, papriky, ovoce…a těším se na vnoučata, až to všechno přijedou zase sezobat.
S manželem máme rádi turistiku, tu pěší i na kole, a plánujeme, kam se letos podíváme – za evropská humna, nebo do exotických dálek?
Můžete nám představit svou tvorbu šperků? Co všechno děláte?
Když je trochu času, a toho je vždycky míň, než bych potřebovala, začnu si prohlížet kamínky, které jsem posbírala většinou na burzách minerálů, a postupně mi nabíhají různé představy, jak by se daly zakomponovat do šperku. Vybrané pak už jen rychle pod vodou s jarem odmastím, usuším, nalepím na ně obvodovou měděnou pásku a mohu zasednout k pájení.
Pomocí pocínovaného měděného drátu vytvářím různé ozdobné prvky – spirály, srdíčka, přírodní prvky, které roztaveným bezolovnatým cínem spojuji s kamenem. Dominantou cínovaných šperků nejsou jen drahé kameny, ale také fosílie, šperkové sklo, keramika, porcelán i jiné předměty.
Výroba šperků cínováním vznikla z techniky, kterou Louis Comfort Tiffany (1848-1933), malíř, designér a sklář, vytvořil v USA na sklonku 19. století. Sloužila ke spojování kusů plochého skla jako alternativa ke klasické historické vitráži, čili zasklívání do olověných H profilů. Na rozdíl od ní ale Tiffanyho technika umožňuje mnohem jemnější kresbu vitráží a také vytváření 3D předmětů, například lamp, váz nebo šperků.
Kdy jste začala tvořit a co Vás k tomu vedlo?
K minerálům a ke tvorbě šperků jsem se dostala před osmi lety. Zjistila jsem, že práce v tehdejším zaměstnání se pro mě stala rutinou, která mi už nepřinášela nic nového. Ve stejnou dobu jsem si na internetu všimla inzerátu na kurz cínování. Když jsem se během čtrnácti dnů k němu několikrát vrátila, bylo rozhodnuto.
Mezi účastnicemi kurzu jsem si připadala nepatřičně. Mnohé už o tiffany technice něco věděly nebo si ji vyzkoušely, já jsem nikdy s cínem, dráty, pájecím perem nepřišla do styku. Na takové nářadí a materiály jsem doma měla manžela! Přesto první šperk, který jsem pod vedením lektorky vytvořila, bych si mohla na sebe hrdě zavěsit i teď.
Je tvorba cínových šperků Vaší prací nebo koníčkem?
Díky novému koníčku, kterým se pro mě cínování rychle stalo, jsem získala hlavně velkou pokoru a obdiv k přírodě: co všechno vytvořila a ukryla do země, po čem mnoho z nás jen nevědomě šlape.
Tvary, barvy, složení – nekonečné množství nádherných kamenů, které se dají poznávat, vzít do ruky, zakomponovat do šperku. Často se přistihnu, jak se nad prací usmívám. Takže cínování je pro mě stále koníčkem, i když po zaplnění prvního šuplíku a obdarování všech členů rodiny a přátel jsem začala šperky prodávat.
Je tvorba z cínu obtížná?
Postupně jsem zjistila, že cín je úžasný materiál, jehož pomocí se dá zhmotnit snad každá fantazie. A tady začala má láska k tiffany technice. Zároveň mě překvapilo, jakou nesmírnou trpělivost v sobě mám. Znovu a znovu – připevnit očko, vytvořit ozdobnou kapku, detaily, které normálně trvají pár vteřin.
Manžel, který za svůj život určitě dost užitečných a praktických věcí s pájkou opravil nebo vyrobil, mi vysvětlil, proč třeba při závěrečné očistě šperku některé ozdobné prvky odpadnou: “Může za to studeňák, studený spoj, kdy se spojované části k sobě jen lehce přilepí, protože obě nemají dostatečnou tavící teplotu.”
No praxí bych na to přišla sama, stejně jako ze spousty dalších věcí se časem stala hračka a do rukou se mi dostaly různé cínovací fígle.
Čím se při své tvorbě inspirujete?
Ani nevím. Pamatuji si, jak jsem zpočátku byla bezradná, zda zvolím ke kameni vhodný tvar nebo zdobení šperku. Teď se mi často dostane minerál do ruky a hned vím, jak na něj. Nebo se mi na stole sejdou dva kameny, co k sobě prostě patří. Barvou, tvarem, energií, kterou na mě vyzařují.
V poslední době, ráda tvořím hlavně z neopracovaných surových kamenů, jsou to třeba geody se spoustou nádherných třpytivých krystalů. A s tím souvisí i minimalizace ozdobných prvků, kámen jen usadím do závěsu a nechám ho vyniknout v jeho přírodní kráse.
Na burzách minerálů potkávám prodejce, který při rozhovoru se šperkařkami vždy “lobuje” za své unikátní zkameněliny – aby je prý moc “nezadrátovaly”.
V čem si myslíte, že jsou Vaše šperky jedinečné?
Upřednostňuji jednoduše zpracované šperky založené na kráse kamene. Když si chci víc “zacínovat”, pustím se do složitějších měsíců, kostelíků a různých potvůrek – dráčků, rybek, koček.
V posledních letech se mi otevřela zajímavá příležitost, na kterou jsem s velkou pokorou opravdu pyšná. Pro Strahovský klášter jsem propojila minerály s typickými premonstrátskými symboly, a to nejen ve špercích, ale i jiných předmětech, které putují většinou do zahraničí.
A úplně horkou novinkou jsou šperky s tématikou cimbálu!! Nikdy by mě opravdu nenapadlo, že je budu vyrábět. Návrhy jsou už ale na světě, a teď je přede mnou výroba pár desítek kousků.
Je to pro moc šikovného kluka, kterého znám od jeho prvních krůčků u cimbálu. Mistrovsky hraje nejrůznější žánry – folklor, klasiku, jazz… Matěj pochází z malé moravské vesnice, přesto se s neobvyklým nástrojem dostal do celého světa, do Číny nebo USA, kde studuje hru na cimbál jako jediný Čech na nejprestižnější vysoké hudební škole.
Máte do budoucna nějaké plány, například rozšířit svoji tvorbu?
Tak to vůbec nevím. Zvědavost mě láká vyzkoušet také jiné techniky, ale zatím jsem hodně zabavená tím, co dělám. Mám stále co vymýšlet a zdokonalovat, v menším časovém prostoru, než bych si představovala, tak si pro jistotu mezi své zájmy a koníčky nic nového nepouštím. Uvidíme za rok, nebo za deset let?
Vytváříte také šperky na přání – podle představ zákazníka?
Zakázky přijímám a vždy se snažím zjistit, jakou má zákaznice představu. Když pak vyrábím překombinovaný oboustranný šperk, velkou radost z toho nemám.
Nebo šperk, kde má být znázorněná celá rodina se čtyřmi dětmi i jejich hvězdnými znameními. Ale většinou to je příjemná práce.
Kde se dají Vaše výrobky zakoupit?
Šperky už jsem prodávala a prodávám na různých místech – v butiku s módou, v galerii, klášteře, na zámku. Jednoduše a bez zbytečné provize mě oslovíte na webové stránce Cínové šperky Arthela – www.facebook.com/Arthelaa. Budu se těšit.
Chtěli byste našim čtenářům říci ještě něco, co jsme nezmínili?
V souvislosti s Matějovou cestou s cimbálem do světa jsem se seznámila se slovem prokrastinace, které se stalo mottem plnění jeho hudebního snu.
Tendence odkládat plnění činností a úkolů, zejména těch nepříjemných, na pozdější dobu nikam nevede. Máte-li touhu něco vyzkoušet, jděte do toho i přes překážky. Třeba začnete vyrábět šperky nebo hrát na cimbál…čeká na vás spousta příležitostí.
