Zsófi a Ádám kdysi žili jako většina mladých párů. Ona studovala, chtěla učit. On pracoval jako redaktor. Měli sny o společném životě, dětech a domově, ale čím víc přemýšleli o tom, co znamená být „úspěšný“, tím víc cítili, že to, co se ve městě považuje za normální, není jejich cesta.
Nechtěli trávit dny v práci, vydělávat na účty, auto a nájem. Toužili po něčem jednodušším — po životě, kde mají čas jeden na druhého, kde mohou žít v souladu s přírodou a s tím, co skutečně potřebují.
Dům na kopci
Po letech hledání našli to pravé místo: starý, zchátralý domek na úpatí kopce Öreghegy, nedaleko osady Vásárosbéc. Obytná plocha má sotva čtyřicet metrů čtverečních, ale pro ně je to víc než dost.
Spolu s nimi tu žijí dvě děti, dva psi – Szenna a Lajta – a kočka jménem Cérna Béla. Kolem jejich domu se rozprostírá více než dva hektary půdy – les, louka, malá zahrada. A přestože zpočátku neměli téměř nic, dnes se jim podařilo vytvořit skutečný domov.
Jak všechno začalo
Když dům koupili, byl ve špatném stavu. Zdi byly napůl z hlíny, napůl z cihel, okna i dveře ztrouchnivělá. Voda netekla, elektřina sotva fungovala, topení žádné. Přesto se pustili do práce s odhodláním – všechno chtěli udělat vlastníma rukama.
Staré části domu rozebrali, hliněné stěny opravili směsí z místní půdy, písku a slámy. Západní zeď postavili z cihel, přidali nové okno a dveře. Podlahu pokryli dřevěnými prkny, do podkroví zasadili kulaté okno o průměru devadesát centimetrů, které teď vpouští do interiéru teplé slunce.
Truhlář z nedaleké vesnice jim vyrobil okna a dveře podle původních vzorů. Všechno ostatní — nátěry, opravy, omítky, střešní krytinu — zvládli sami.
V listopadu 2014 se nastěhovali, i když ještě nebylo všechno hotové. Zpočátku žili skromně: vařili na kamnech, nosili vodu v kanystrech a svítili svíčkami. Ale každý den je posouval blíž k jejich snu.
Každodenní život
Dnes už jejich dům dýchá klidem. Ráno vstávají kolem šesté, Ádám rozdělává oheň a Zsófi připravuje snídani. Potom se pustí do práce — někdo okopává zahradu, jiný pečuje o zvířata nebo opravuje, co je třeba.
Zsófi je dula, provází ženy při porodech a organizuje malé kurzy. Ádám pracuje na stavbách nebo pomáhá v okolí, aby si vydělali na to, co si sami vyrobit neumí.
Obědy vaří z vlastní úrody — zeleninu, brambory, bylinky, domácí vajíčka. Po obědě přichází chvíle klidu, děti si hrají nebo spí, a večer se rodina schází u stolu, čte, zpívá nebo sleduje film.
Jednoduchost, která dává smysl
Jejich život je fyzicky náročnější než ve městě. Každý den je plný práce – topení, vaření, opravy, pěstování. Ale i přes únavu říkají, že mají víc, než kdy dřív: čas, klid a svobodu.
„Máme víc práce, ale i víc času na sebe,“ říká Zsófi. „A to je to nejdůležitější.“
Už neměří hodnotu života podle výplaty. Jejich bohatství se ukrývá v malých věcech – v západu slunce nad kopcem, ve vůni dřeva, v dětském smíchu, ve chvílích, kdy společně sedí u ohně.
Společenství a budoucnost
Na Öreghegyu nejsou sami. V okolí žije několik rodin, které sdílí podobné hodnoty. Pomáhají si navzájem – půjčují nářadí, radí, společně slaví svátky.
Do budoucna chtějí rozšířit sad, postavit malý chlév, založit větší zeleninovou zahradu a pokračovat v cestě k soběstačnosti. Nehoní se za penězi ani za pohodlím. Chtějí jen žít dobře – poctivě, pomalu, v souladu s tím, co opravdu potřebují.
Malý dům, velké štěstí
Kdo k nim přijde, cítí, že to místo má zvláštní klid. Dřevěná podlaha vrže, kamna tiše praskají, děti se smějí venku a z kuchyně voní čerstvý chléb.
Je to jednoduchý život — ale právě v té jednoduchosti se skrývá štěstí. Zsófi a Ádám dokazují, že ke spokojenosti není třeba mnoho. Stačí mít odvahu začít znovu, důvěru jeden v druhého a víru, že štěstí se neměří penězi, ale tím, jak žijeme každý den.
Přečtěte si také:
- Inspirace na krásné zimní dekorace – Provoňte váš domov skořicí!
- Tento krémový koláč dobývá internet: listové těsto, pudink a minimum práce
- Česnekové slupky nepatří do koše: mají skvělé využití v každé domácnosti
- Vyzkoušejte tyto ZDRAVÉ čokoládové crinkles sušenky – Snadná příprava!
- Překrásné adventní dekorace, z kterých si každý vybere – Modrá, šedá či červená!
sladký příběch to je opravdové štěstí
Jasně. A namísto drahé chatky „vrazili“ nakonec 2x až 3x tolik do velké rekonstrukce schátralého domu ! I vlastní práce a čas jsou peníze, že. Podle jmen v článku jde asi o Maďarsko – dovedete si představit, kolik by to u nás v tomhle českém Švejkostánu stálo tzv. běhání – jen k povolení takové stavby. Ale čecháčci, pravda, mají velmi často nutkání se vším „mazaně vyběhnout“, tak možná by to byla tzv. černota (viz černá stavba). Ale to se dnes už může opravdu fest prodražit …
Nebuďte takový škarohlíd Karle. Je to hodně o vnitřním nastavení a tom jak chcete s životem naložit. Nemá smysl všechno dokola přepočítávat na peníze, to by se člověk nikdy nikam neposunul. Hezký den.
Brr,když vídím dole tolik práce a nad tím zůstal starý krov na odpis. A 40m2 se dvěma dětma- Zatím dobrý, děti malé , za pár let až dorostou k pubertě jim za tohle poděkují.
Nádhera! Vážně. Obdivuju lidi, který se pustěj do realizece takových svých snů. Je to skoro až hrdinství v dnešní odporný době. Krásný prostředí, krásnej domeček s opravdovou duší… A nechápu některý komentáře tady, tolik nenávisti, závisti a demence…
Pokud chce poctivý člověk dneska v klidu a slušně žít, musí na to mít. A když na to chce mít, musí dřít a vydělávat. Jenomže pak už nemá čas na to aby v klidu a slušně žil. Kolotoč dnešní doby. Těmhle lidem moc fandím, protože se z tohoto kolotoče dokázali vymanit.
P.S. Mluvím o lidech, kteří neměli to štěstí, že by po někom někdy něco zdědili, nebo něco zrestituovali ale snaží se žít poctivě a tudíž patří mezi spodních devět miliónů.