S mojí nejlepší kamarádkou jsme si byly vždy blízké. Znaly jsme se už od základní školy, prošly jsme spolu pubertou, sdílely první lásky, zklamání i radosti. Když jsme si jako malé šeptaly o budoucnosti, snily jsme o tom, že obě najdeme dokonalé muže, kteří nás budou milovat a se kterými budeme šťastné až do konce života. Jenže realita je jiná. Zatímco ona žije v luxusním domě s úspěšným manželem, já zůstala po rozvodu sama s malým dítětem. A teď mi její dokonalý manžel dělá návrhy. A já nevím, co mám dělat.
Dokonalý pár, který jsem obdivovala
Kamarádka se vdala před rokem. Byla to pohádková svatba – krásné šaty, elegantní hostina, slzy štěstí v očích všech přítomných. Její manžel, vysoký, pohledný muž s úspěšnou kariérou, ji obdivoval. Ona přestala pracovat, věnovala se svému vzhledu, sportovala a jejich život vypadal jako z katalogu. Když jsem ji navštěvovala, vždy mě přivítala s úsměvem, uvařila kávu a povídaly jsme si o všem možném. Cítila jsem se u ní dobře, i když jsem si nemohla pomoct a občas jsem jí trochu záviděla. Ona měla všechno, co jsem já po rozvodu ztratila – stabilitu, lásku, jistotu.
Ale postupem času jsem si začala všímat něčeho zvláštního. Když jsem u ní byla a její manžel přišel domů, jeho pohledy se zastavovaly na mně o něco déle. Jeho komplimenty byly o něco osobnější. Všechno to mohlo být nevinné – až na to, že se to stupňovalo.
Ideální otec, skvělý partner. Ale já ho nemiluju.
Hranice, které začal překračovat
Zpočátku to byly jen narážky, které se daly přejít úsměvem. „Jsi pořád krásná, i když máš malé dítě,“ řekl mi jednou s úsměvem. Nebo: „Kdybys potřebovala pomoct s čímkoli, stačí říct.“ Ale pak se začal přibližovat. Lehké doteky na rameni, když kolem mě procházel, úsměv, který se zdál příliš důvěrný. Snažila jsem se to ignorovat, přesvědčovala jsem sama sebe, že to přeháním. Možná je jen přátelský. Možná jsem jen citlivější, protože jsem sama.
Ale pak přišel ten den, kdy už nešlo zavírat oči. Potřebovala jsem kamarádku na poslední chvíli poprosit o hlídání syna, a tak jsem se zastavila u nich doma. Byla pryč, ale její manžel mě pustil dál. „Jen chvilku,“ řekla jsem a čekala na ni v obýváku. Jenže když jsem se chystala odejít, zastavil mě před dveřmi. „Víš, že by ses tu mohla stavit i sama? Někdy, když ona nebude doma.“ A pak mi do ruky vtiskl papírek s telefonním číslem. Nebylo to číslo, které jsem měla uložené. Bylo jiné. Tajné.
Strach z pravdy, strach z mlčení
Nevěděla jsem, co mám dělat. Papírek jsem zmuchlala a vyhodila, ale jeho slova mi zněla v hlavě znovu a znovu. Mám jí to říct? Co když mi nebude věřit? Co když si bude myslet, že jsem si to všechno vymyslela? Vždyť on působí jako dokonalý manžel. Pohledný, úspěšný, milující. Kdo by mi uvěřil, že za zavřenými dveřmi je jiný?
Zároveň mě ale sžírala jiná myšlenka. Co když takhle flirtuje s dalšími ženami? Co když nejsem jediná? Co když si z ní dělá hlupáka a ona nic netuší? Při každém našem setkání jsem cítila, jak se mezi námi hromadí napětí. Chovala jsem se nervózně, vyhýbala jsem se pohledu na jejího manžela. A ona si začala všímat, že se něco děje.
Čekám s ním dítě. Ale on není schopný se postarat ani o bydlení.
„Jsi nějaká odtažitá,“ řekla mi jednou, když jsme si dávaly kávu. Usmála jsem se a zamumlala něco o únavě, o starostech s dítětem. Neměla jsem odvahu jí říct pravdu. A přitom jsem věděla, že bych měla.
Mám ji ochránit, nebo mlčet?
Každý den se ptám sama sebe, jestli jí to mám říct. Ale jak? Jak to říct ženě, kterou mám ráda, že její manžel je lhář? A co když mi neuvěří? Co když mě obviní, že se jí snažím rozbít manželství? Co když ho konfrontuje a on všechno popře? Na druhou stranu – co když jí jednoho dne ublíží? Co když si najde jinou, která mu podlehne? Co když bude žít v iluzi, že má vedle sebe dokonalého muže, zatímco on jí lže přímo do očí?
Zůstal jsem sám se synem. Ona zmizela. A alimenty? Nikde.
Zatím mlčím. Vyhýbám se setkáním, hledám výmluvy, proč nemůžu přijít. Ale vím, že to takhle nemůže pokračovat navěky. Jednou mě bude konfrontovat sama. A já se bojím, že v tu chvíli už bude pozdě.
Text vznikl na základě skutečného příběhu čtenářky. Jména osob byla změněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
